Český golf stojí na křižovatce

Český golf stojí na křižovatce

Jako by se čas vrátil o deset let zpátky, někam do roku 2005 nebo 2006 a hotelu Zlatá Husa na Václavském náměstí. Právě tam se tehdy konaly konference České golfové federace a jediným vzrušením bývalo přijímání nových členů do sboru. Jinak vše probíhalo smírně, pod vede


Jako by se čas vrátil o deset let zpátky, někam do roku 2005 nebo 2006 a hotelu Zlatá Husa na Václavském náměstí. Právě tam se tehdy konaly konference České golfové federace a jediným vzrušením bývalo přijímání nových členů do sboru. Jinak vše probíhalo smírně, pod vedením „silných“ funkcionářů Milana Veselého a Karla Vopičky. Za těch deset let se mnohé změnilo. Ve vedení ČGF jsou jiní lidé, nové kluby dnes vstupují do ČGF mnohem snáze a hotel Ambassador byl i se svým hoteliérem, přistiženým při podvádění na turnaji, opuštěn. Vystřídal ho zprvu ještě honosnější Intercontinental, kde se odehrály líté boje především v prezidentských volbách a kde někteří jedinci z řad delegátů dávali nemalý průchod své upovídanosti. Konference tu měly bouřlivý, jednou dokonce až nedůstojný průběh. I to je už pryč. Dnes se zástupci klubů scházejí v hotelu Step. Nablyštěné hotely v centru nahradilo spíše věcné zařízení v Libni, případné i proto, že je tu největší český indoor. Ztráta pozlátka ale celkové atmosféře prospěla. Letos měla konference dokonce průběh tak klidný, až jsem si říkal: To se opravdu v českém golfu nic neděje, aby na to nepřišla řeč? Mnozí zástupci klubů vědí, že věcí k řešení je dost. Jeden z delegátů v diskusi přímo řekl, že český golf stojí na křižovatce. Kam dál? Jakým způsobem hru i celé společenství rozvíjet? Jak docílit lepších sportovních výsledků? Jak znovu zesílit nárůst rekreačních hráčů? Avšak delegáti, z nichž mnozí jsou i majiteli hřišť, už také vědí, že konference tyhle věci může položit na stůl, ale nevyřeší je. Jsou svázány s ekonomikou oboru i celé země a hlavně: každý je v tomto úsilí odkázán spíš sám na sebe.
Kdo je ta „hlavní“ skupina, na jejíž zájmy by měla ČGF hledět?
Jedno jiskřivější téma zaznělo. Týkalo se desítky klubů, které měly být vyřazeny z „hlavní“ členské kategorie do skupiny členů „přidružených“. Důvodem byl fakt, že jejich tým nehrál (či nedohrál) loňskou soutěž. Spadly sem i tradiční kluby s velkým hřištěm, např. Malevil. Přidružené kluby přitom platí více peněz do společné pokladny a nemají hlasovací právo. Jako kostlivec ze skříně tak vylezl nedořešený problém z přelomu let 2012 a 2013. Právě tehdy byly vytvořeny dvě kategorie členů, z nichž ti druzí jsou oproti prvním v nevýhodném postavení. Ačkoli již tehdy bylo zřejmé, že toto uspořádání není úplně férové, dodnes k nápravě situace nedošlo. Teď se problém vrátil jinými dveřmi. ČGF tvoří sice 178 klubů, ale zhruba třetina je mimo hru: dokládá to i účast na konferenci, kde bylo přítomno jen 109 delegátů a z nich 87 mělo hlasovací právo. Většina klubů, které nemohou hlasovat, své delegáty ani nevyslala. Proč taky? V ČGF je celá paleta klubů. Ty s hřištěm, s drivingem, s indoorem, kluby smluvně vázané k hřišti, kluby „volné“ (či tzv. virtuální), kluby vyloženě aktivní i ty trochu spící. Kluby s tisícovkou hráčů či naopak s pár desítkami členů. Každý má jiný cíl, jiné výdaje, žije jiným golfovým životem. Jen těžko najdou vždy společnou řeč. Možná by nebylo od věci vytvořit sofistikovanější způsob členění klubů, než je ten současný. Popřípadě úplně jiný. Zatím je to prosté dělení na buď/anebo. V diskusi zazněl i další problém. Je to vztah sportovního golfu k tomu rekreačnímu. ČGF je sportovním svazem, ovšem sdružuje vedle sportovních hráčů i obrovskou masu rekreačních golfistů. Kdo je ta „hlavní“ skupina, na jejíž zájmy by měla ČGF hledět? Dle ducha organizace by to asi měli být sportovní hráči, jenže masa rekreantů tvoří jádro klubů i základ golfového života v zemi. Hřiště bez malého počtu „sportovců“ přežijí, ale bez masy rekreantů nikoli. Všichni golfisté v Česku jsou na jedné lodi, ale i v rámci ní má každá skupina jinou představu o tom, co je golf a kam ho cílit, jak ho provozovat. Český golf patrně čeká cesta, na jejímž konci bude stav, jaký panuje v jiných sportech. Pevná skupina sportovního golfu, kluby a jejich „věrní“ členové − a vedle nich početnější skupina volných hráčů, často jen občasných. Stejně jako v tenise, cyklistice, lyžování atd. směřuje i vývoj v golfu k tomu, že masa rekreačních hráčů nebude nijak organizována. Jakým způsobem se ale tato skutečnost promítne do podoby České golfové federace, to ukáže budoucnost. „Jednotná“ organizace pro všechny, kde všichni mají stejná práva, už skončila s dělením klubů na dvě kategorie. Realita bude asi volat po další diferenciaci a přizpůsobení se. Vnějškově nevzrušivý průběh konference byl příjemný, ale pod klidnou hladinou vedou proudy, které mohou vyvolat vlny změn v budoucnu. - Andrej Halada