Časy náruživosti jsou DÁVNO pryč

GD11-15-ILLUNepočítám si, kolikrát za sezonu jdu na golf, ale s určitostí vím, že letos jsem hrál nejméně z toho tuctu let, co se golfu věnuji. Na hřišti, včetně čtyř turnajů, jsem byl maximálně patnáctkrát. To není až tak málo, ale třeba v druhém a třetím roce svého golfového života jsem absolvoval skoro dvacítku turnajů a na hřišti jsem býval dvakrát týdně. Za sezonu to znamená víc než padesát her.

Asi jako každý hráč jsem byl na úplném počátku nadšený z nově objevené zábavy, sportovní činnosti. Po pár letech přišel zenit: hodně turnajů, díky nimž jsem došel na HCP 11 a tím také na mez své výkonnosti. Okolo tohoto čísla jsem plus minus jedna rána dodnes. Přidanou motivací pro mne však vždy bylo vyzkoušet hru na všech hřištích v republice; toho se mi podařilo dosáhnout po čtyřech letech hry. Někdy v pátém šestém roce jsem říkal: „Golf hraju rád, ale ještě víc mě baví psát o něm.“ To mi vydrželo dodnes – mediální zachycování golfového života a poznávání golfové historie, sociologie i psychologie mne stále láká. S tím hraním je to jiné, protože žár z prvních let rozhodně chybí. Kdysi jsem byl po osmnácti jamkách ochoten jít ještě třetí devítku. Dneska mi klidně stačí jen ta devítka.

„Každý šéf už dnes ví, že golf odvádí zaměstnance od práce a povinností.“

Dlouholetý golfista, zpěvák a režisér Ondřej Havelka kdysi citoval jednu sentenci, v níž se praví, že golfové periody trvají sedm let. Sedm let nadšení pro hru, pak sedm chladnějších let. A tak dále. Moje perioda asi není sedmiletá, bude o něco delší, ale letos jsem se dostal na její nejnižší bod.

Nevidím do duší jiných hráčů, zda je golf přitahuje hodně, či méně. Ale vidím okolo sebe málo těch, kteří s golfem začínají – statistiky nových hráčů tomu ostatně odpovídají. Spíš sleduji nemalý počet těch, kteří hrají delší dobu a mají to podobné jako já. Golf je baví, ale… Nebaví je například to, že se už nezlepšují. Většinou mají HCP mezi 10 a 20, jsou to solidní bogeygolfisté. Chodí na turnaje, ale hlavně proto, že je tam někdo pozve a mají to zadarmo. Jinak by soutěžit vůbec nemuseli. Někdo si našel vlastní partu a hraje hlavně s ní, někdo chodí jen na své klubové hřiště, jiný ještě stále jezdí po těch areálech, kde nehrál. Vidím hodně hráčů, kteří si golf užívají, ale netráví na něm spoustu času jako kdysi.

Většina těchto lidí bojuje s časem, respektive jeho nedostatkem. Začínali v Česku s hrou v předkrizových letech 2000–2008, kdy golf byl v módě a některé firmy podporovaly golfové nadšení i tím, že svým zaměstnancům organizovaly akademie. Pak ale pracovní morálka přitvrdila a každý šéf už dnes ví, že golf odvádí zaměstnance od práce a povinností. Jít na golf v pracovní době je risk. Hodně tehdejších začátečníků bylo také svobodných, žili jen s přítelkyní a měli i dost peněz. Dnes jsou ženatí, mají děti, a času (ale i peněz) na zábavu je méně. Řekněte, je vám mezi čtyřiceti a padesáti a patříte také do této skupiny dnes už poněkud vlažnějších hráčů?

Golf je bezesporu ušlechtilou životní náplní, ale pro většinu hráčů bývá spíše jen zpříjemněním života, nikoli jeho smyslem. Z toho, že se golf dostává ve vašem životě z první či druhé koleje na třetí nebo čtvrtou, netřeba dělat vědu, natož tragédii. Je to nepříjemné pro majitele hřišť a ty, kteří jsou na golfovém byznysu závislí, ale pro lidský život obecně je střídání období náruživostí s etapami střídmosti, ne-li dokonce půstů, vcelku prospěšné. Sám jsem v životě už podobný odliv a opětovný příliv zájmu o jeden sport zažil. Do pětadvaceti jsem hodně hrával tenis, pak jsem deset let na raketu sáhl jen párkrát ročně. Teď ho zase hraji, ale hlavně v zimě, v hale. V létě mám kolo a golf.

Myslím, že s golfem mám spojeno už tolik zážitků, že se k němu budu vždy rád vracet. Dočasný pokles motivace týkající se běžné hry navíc neznamená, že nevyhledávám nové cesty. Například turnaje kolo + golf jsou pro mne stále výzvou. Stejně tak aktivity, které jsou modifikacemi klasické hry na hřišti: extreme golf hraný na sjezdovkách, urban golf provozovaný v městských enklávách atd.

A je tu ještě jedna naděje do budoucna: golf v důchodu. Široká veřejnost někdy posměšně říká, že golf je „akorát sport pro důchodce“, ale i kdyby tomu tak opravdu bylo, je to pořád lepší než sedět někde v parku na lavičce nebo doma na balkonu a koukat, jak čas i život plynou do (ne)konečna. Když také vídám na golfu hráče seniory, bývají to lidé v podstatě spokojení, vyrovnaní, neprožívající stresy a vnímající hru s nadhledem. Golf poskytuje jejich dnům řád, a dokonce se stává i tím smyslem života: mají se pořád na co těšit. Ne že bych se už teď těšil na důchod, ale pokud má mít seniorský věk nějaké klady, tak možnost často se věnovat golfu k nim rozhodně patří.

– ANDREJ HALADA
Autor je zástupcem šéfredaktora magazínu Golf Digest.

Ilustrace Lukáš Fibrich

Autor článku: GolfDigest C&S

Sdílet

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace