Chvála golfovému PODZIMU
Pro většinu golfových hráčů končí sezona někdy v říjnu, s příchodem teplot pod deset nad nulou, zamračenou oblohou a lezavým vlhkem. Velká škoda, golf je i v listopadu pořád dobrý. - ANDREJ HALADA V posledních letech má moje sezóna stabilní průběh. Jak se začnou
Pro většinu golfových hráčů končí sezona někdy v říjnu, s příchodem teplot pod deset nad nulou, zamračenou oblohou a lezavým vlhkem. Velká škoda, golf je i v listopadu pořád dobrý.
- ANDREJ HALADA
V posledních letech má moje sezóna stabilní průběh. Jak se začnou hřiště koncem března otevírat, vyrážím do pole. Letní vrcholy v červnu a o prázdninách věnuji spíš kolu, ale s podzimem frekvenci svých her opět zvyšuji. A hru si z celé sezony i nejvíc užívám.
Golf vznikl ve Skotsku a tam rozhodně žádné příjemně teplé počasí nepanuje. Proto také vždycky tvrdím, že golf je krásná hra do ošklivého počasí. Nevadí mi, že nesvítí slunce a není příjemných dvacet pět nad nulou. Za ideální golfovou naopak považuji teplotu mezi deseti a patnácti, ale i nějakých osm, devět stupňů je ještě hratelných. Tedy počasí přesně do října nebo listopadu (pokud samozřejmě nenapadne předčasný sníh, ale ten stejně většinou roztaje).
[caption id="attachment_2865" align="aligncenter" width="620"]
Ilustrační foto: Profimedia.cz[/caption]
Výhody hraní v listopadu jsou četné. Například lze snadno objednat hrací čas, protože lidé už moc nechodí hrát. Většinou je na hřištích volno. Nekonají se ani turnaje, které během letní sezony pro neturnajovou populaci „vyřadí“ ze hry někdy více než polovinu všech českých areálů. Hřiště jsou také stále v dobrém stavu, navíc tráva je někde řídká, někde posekaná, rafy jsou hratelné. Chce to jen velkoryse přistoupit k faktu velké aerifikace – to jsou grýny zhruba týden proděravěné, zapískované a míček jezdí všelijak. Míče v chladnějším vzduchu sice nelétají závratně daleko, neskáčí ani po tvrdých fervejích, ale zase dobře drží na měkčích grýnech.
Na podzimních hrách se mi líbí i to, že nefouká. Ano, je to paradox, na podzim přece fouká dost – což vyjadřuje i symbol podzimu, děti pouštějící draka. Jenže často také panuje zcela bezvětrné, podmračené počasí, a to pak nevadí ani těch osm nad nulou. Pocit chladu vítr vždycky výrazně zvyšuje a je lepší mít osm bez větru než třináct se severním větrem.
Problémem mohou někdy být ranní mlhy, které se udrží i přes celý den. V tom se fakt hrát nedá, míček není vidět. Ale když se mlha rozplyne, bývá i slunečno. To je pak skutečně nádherný golf – sytě modrá obloha, teplo, slunce už je nízko a vytváří zajímavé stíny. Skoro jako v tom Skotsku... Opět má ale věc svoji druhou stránku, kterou je fakt, že slunečního svitu obecně ubývá, nedá se hrát ani do pěti hodin, protože bývá tma. Kdo chce jít osmnáctku, musí chtě nechtě využít čas okolo poledne – což většinou znamená vzít si ve všední den dovolenou. Někdo to řeší ale i tak, že jde třeba hrát během poledne jen devítku – místo oběda. Taky dobré.
Ne že by moje výkonnost odvisela od ročního období, ale na podzim obvykle hraji i o trochu lépe než v létě. Je to možná zvláštní, paradoxní, ale nakonec pochopitelné. Sezona je za námi, vím, že mě nečeká už žádný turnaj, s hendicapem nepohnu ani nahoru, ani dolů – a můžu hrát uvolněně. Na rozdíl od jara, kdy se zimní přestávka projevuje na kvalitě švihu, přesnosti krátké hry atd., má člověk za sebou na podzim také už něco odehráno a tudíž „natrénováno.“
Pokud tedy s prvním listopadem hole balíte, ještě chvíli počkejte. Možná právě teď začíná jedno z nejzajímavějších a pro někoho třeba i nejlepších období pro golf.
Ilustrační foto: Profimedia.cz[/caption]
Výhody hraní v listopadu jsou četné. Například lze snadno objednat hrací čas, protože lidé už moc nechodí hrát. Většinou je na hřištích volno. Nekonají se ani turnaje, které během letní sezony pro neturnajovou populaci „vyřadí“ ze hry někdy více než polovinu všech českých areálů. Hřiště jsou také stále v dobrém stavu, navíc tráva je někde řídká, někde posekaná, rafy jsou hratelné. Chce to jen velkoryse přistoupit k faktu velké aerifikace – to jsou grýny zhruba týden proděravěné, zapískované a míček jezdí všelijak. Míče v chladnějším vzduchu sice nelétají závratně daleko, neskáčí ani po tvrdých fervejích, ale zase dobře drží na měkčích grýnech.
Na podzimních hrách se mi líbí i to, že nefouká. Ano, je to paradox, na podzim přece fouká dost – což vyjadřuje i symbol podzimu, děti pouštějící draka. Jenže často také panuje zcela bezvětrné, podmračené počasí, a to pak nevadí ani těch osm nad nulou. Pocit chladu vítr vždycky výrazně zvyšuje a je lepší mít osm bez větru než třináct se severním větrem.
Problémem mohou někdy být ranní mlhy, které se udrží i přes celý den. V tom se fakt hrát nedá, míček není vidět. Ale když se mlha rozplyne, bývá i slunečno. To je pak skutečně nádherný golf – sytě modrá obloha, teplo, slunce už je nízko a vytváří zajímavé stíny. Skoro jako v tom Skotsku... Opět má ale věc svoji druhou stránku, kterou je fakt, že slunečního svitu obecně ubývá, nedá se hrát ani do pěti hodin, protože bývá tma. Kdo chce jít osmnáctku, musí chtě nechtě využít čas okolo poledne – což většinou znamená vzít si ve všední den dovolenou. Někdo to řeší ale i tak, že jde třeba hrát během poledne jen devítku – místo oběda. Taky dobré.
Ne že by moje výkonnost odvisela od ročního období, ale na podzim obvykle hraji i o trochu lépe než v létě. Je to možná zvláštní, paradoxní, ale nakonec pochopitelné. Sezona je za námi, vím, že mě nečeká už žádný turnaj, s hendicapem nepohnu ani nahoru, ani dolů – a můžu hrát uvolněně. Na rozdíl od jara, kdy se zimní přestávka projevuje na kvalitě švihu, přesnosti krátké hry atd., má člověk za sebou na podzim také už něco odehráno a tudíž „natrénováno.“
Pokud tedy s prvním listopadem hole balíte, ještě chvíli počkejte. Možná právě teď začíná jedno z nejzajímavějších a pro někoho třeba i nejlepších období pro golf.
Komentáře (0)