Hraj a cti ZDRAVÝ rozum

Nedávno jsem se díval na přenos turnaje European Tour, kde se vyskytla vskutku zapeklitá pravidlová situace. Do jednoho míče ležícího na okraji greenu narazil po dopadu ze vzduchu na green druhý a posunul ho. Nedošlo k ničemu velkému, pouze jeden míč se od jamky vzdálil o malý kousek. Místo osmi metrů k jamce to měl nyní hráč osm metrů třicet centimetrů. Nehrál z jiného podkladu, míček byl stále v okraji greenu.

– ANDREJ HALADA

Podle pravidel se vychýlený míček v takové situaci vrací na své původní místo. Okolo stáli diváci, kteří viděli, odkud míček odjel, tudíž mohli snadno pomoci. Co následovalo? Kdybych to měl opsat, tak kvůli říznutí nožem do prstu se sešel početný tým lékařských kapacit, kteří se dlouze radili, pokyvovali hlavami, konzultovali své poznatky, aby nakonec provedli náročný operativní zákrok: zalepili ránu náplastí.

Řečeno golfově: míček byl dán tam, kam patřil. Vyřešení však trvalo víc než pět minut. Proč si situaci ale hráči nevyřešili sami? Proč museli volat rozhodčí? Proč rozhodčím tak dlouho trvalo, než vše posoudili?

Že jsou golfová pravidla složitá, to vědí všichni. Ale jsou i nějaká základní pravidla, která by měl znát každý a jejichž uplatnění je prosté. Hráči si ale dnes zvykli, že ke každé prkotině se na turnajích volají rozhodčí. Důvody mohou být různé, ale většinou je to obyčejný strach z toho, že by mohli dostat trestnou ránu. Ta by je moha stát dobré umístění, někdy třeba i celý turnaj (diskvalifikace) a tím pádem by vydělali méně. Chápu – ne každý má vyděláno tolik jako McIlroy a ti další ze špičky. Rozumím i tomu, že hráči si chtějí všelijak vylepšit postavení, využít veškerých skulinek a možností pravidel k tomu, aby se jim hrálo lépe.

, Image: 4077150, License: Rights-managed, Restrictions: , Model Release: no, Credit line: Profimedia, Corbis

Ilustrační foto / Profimedia.cz

Ať už ale byly okolnosti dané situace jakékoli, jediným výsledkem z pohledu diváka bylo podstatné zdržení hry. Dívat se na takové dění v rámci sportovního přenosu, který by měl zaujmout a bavit, bylo to samé, jako dívat se jak schne nový nátěr na topení.

Pokud danou situaci sledoval člověk, který se na golf dívá jen občas a není vyznavačem této hry, musela ho naprosto odradit. Patrně přepnul na jiný kanál, na jiný a dynamičtější sport. Golfovým pravidlům bylo učiněno zadost, ale golf tím zároveň ztratil. A ztrácí takto na mnoha jiných turnajích, kdy hra stojí.

V tenise zavedli před časem jestřábí oko, které hru nejen zrychlilo, ale také ji učinilo férovější. Pamatuji si ale ještě na ty nekonečné, nudné scénky hráčů debatujících a hádajících se o míče. Naštěstí je to pryč.

I v golfu by šlo využívat záznamu z kamer při hře, šlo by zrychlit procedury týkající se pravidel. K ničemu takovému však zatím nedochází. A hlavně: zapomíná se na to, že jedním ze základních pravidel golfu je hrát podle „zdravého rozumu“. Stačilo vzít míček a dát ho podle rad okolostojících diváků tam, kde ležel. Šlo to vyřešit za dvacet vteřin. Jenže proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.

Autor článku: L.80

Sdílet

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace