VĚČNÁ GOLFOVÁ OTÁZKA: Proč mi to dneska nejde?

GD10-15Víte, jakou nejčastější chybu dělají všichni golfisté? Ne, není to zvednutá hlava. Není to ani křečovité držení. Ani přílišná síla, kterou do úderu vkládáte.

Nejčastější chybou je příliš veliké očekávání od sebe samého, doufání v příliš dobrý výsledek vzhledem k tomu, na jaké technické úrovni hru zvládáte.

Většina golfistů nechodí pravidelně na trénink. A když na trénink dorazí, netrénují krátkou hru, ač ta je pro skóre nejdůležitější. Většina golfistů stojí na odpališti a mydlí to tam tak, aby byli co nejdelší. Většina golfistů pak logicky při turnaji hraje tak, že není se svým výkonem spokojena.

Psychika, okamžitá nálada, stav hřiště, povětrnostní podmínky, lidé ve flightu, to vše hraje velkou roli. Ale technika, kterou získáte při tréninku, je klíčová. Kdo netrénuje alespoň jednou týdně, ten těžko bude mílovými kroky mířit k handicapu s jednociferným číslem. Gary Player řekl na jednu poznámku diváka o tom, že má při hře štěstí, známý bonmot: „Čím víc trénuju, tím větší štěstí mám…“

To je přesné. Když máte natrénované čipy, není problém zahrát k jamce tak, že vám to tam spadne aspoň jednou za kolo. Kdo netrénuje čipy, tomu to tam taky spadne – ale jednou za uherský rok.

Golfisté se většinou nechají zmást tou nejlepší ranou, kterou dali, tím nejlepším turnajovým výkonem, který zahráli. Hendikepové číslo při současném systému nemusí vyjadřovat stabilní golfistovu výkonnost, ale může být důsledkem jednoho vydařeného turnaje. Nepodlehněte téhle iluzi. Jednou to možná vyjde, ale celkovou kvalitu určují dlouhodobé výkony. Proto raději říkejte: „Mám HCP 18, ale ve skutečnosti hraju tak na 25.“

Mnoho golfistů také špatně kalkuluje, volí vzhledem ke svému výkonu maximalistickou taktiku. Mnohokrát jsem šel turnaji ve flightu s člověkem, který měl HCP okolo 30, a přitom byl nespokojen, když zahrál dvě nad par, tedy dabláče. Za tenhle výkon mívá na mnoha jamkách ještě 2 body, kdyby takhle hrál standardně, a sem tam dal bogey, má vystaráno. Jenže on ne, on chce hrát všude lépe. Místo, aby hrál na jistotu železem, riskuje s driverem i dřevem. Risk se vyplatí prakticky jen tehdy, když hrajete jamkovku a soupeř vede. Jack Nicklaus by vám mohl něco o hře na jistotu vyprávět, sám ji používal, kde to jen šlo. Vyhrál tímto stylem 18 majorů.

Nejlepší tedy je: podívat se vlastnímu švihu do očí. Asi neuvidíte žádné zázraky, ale když vyjdete z téhle reality, nebudete pak na hřišti zklamaní.

– ANDREJ HALADA

Autor článku: GolfDigest C&S

Sdílet

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace