NÁŠ TOUR PRO V UTAJENÍ: Hloupé otázky

 

Mr-X-mainKDYŽ JSEM BY NA TOUR NOVÝ, potřeboval jsem na hodinový trénink hodinu času. Teď jako docela úspěšný golfista (mám nějakou tu výhru a posledních šest sezon jsem měl pokaždé dvouciferný počet zvládnutých cutů) si na hodinový trénink musím vyhradit hodinu a tři čtvrtě. Vím totiž, že jakmile se v turnajovém týdnu ukážu venku – jdu ze šatny na driving nebo z posilovny do kamionu s vybavením –, někdo mě zastaví. Jde hlavně o to, kdo to bude a na jak dlouho. Abyste mi nerozuměli špatně: Za pozornost fanoušků, médií, dobrovolníků a dalších lidí jsem fakt vděčný. Kdybych ji neměl, znamenalo by to, že moje kariéra stojí za prd. Jde mi o to, že velkou porci svého života trávím odpovídáním na (často stejné) otázky.

Před lety, když jsem ještě neměl žádnou výhru, jsem se občas ocitl na tiskovce, protože se mi povedlo dobré kolo a byl jsem vysoko na leaderboardu. V té době mě hrozně vytáčela otázka: „Jste nadšený, že jste v této pozici?“ Ne asi, štve mě to! Obětoval jsem všechno tomu, aby ze mě byl profesionální golfista, a zítra mám šanci vyhrát milion dolarů – jistěže jsem nadšený. Jak má člověk do háje na takovou otázku odpovědět?

Je mi jasné, že ne každý novinář, který se objeví turnaji, je expert na golf.

Další povedený dotaz je: „Jak byste popsal své kolo?“ To vlastně není otázka, jen vybídka, abych začal něco blábolit. Je to lenost. Ten člověk mé kolo očividně vůbec nesledoval. Po čtyřech pěti hodinách na náročném hřišti jsem vyšťavený. Nemůžete čekat, že mě odchytíte hned po podepsání skórkarty a ze mě vypadne něco zajímavého, pokud mě nejdřív nedáte nějaký základ pro to, o čem chcete mluvit.

Je mi jasné, že ne každý člověk od novin, který se objeví na golfovém turnaji, je expert na golf. Chodí na ně místní reportéři, kteří musí kromě golfu psát i o všem ostatním, od amerického fotbalu přes basketbal po středoškolskou ligu pozemního hokeje, takže se snažím trpělivě zodpovídat i dotazy, které jsou trochu mimo. Naprosto nejlepší bylo, když jsem jednou řekl, že na jednom tříparu foukal „two-club wind“ [jen označení pro silný protivítr, pozn. red.] a novinář se zeptal: „A které dvě hole?“

Někteří hráči to řeší tím, že odpovídají mechanicky, jako roboti. Naučili se opakovat stále stejné odpovědi, o kterých vědí, že nikoho neurazí, a to je ostuda. Já beru jako svou povinnost nechat vás aspoň trochu nahlédnout do zákulisí. Chtěl bych dát stejnou odpověď Jim Nantzovi stejně jako klukovi, co doplňuje vodu do zásobníku. Považuju se za slušného člověka, takže si myslím, že když prostě budu sám sebou, nemůžu říct nic, co by mě dostalo do problémů. Lidi se nám někdy smějí, že opakujeme pořád stejná klišé, jenže ta klišé jsou pravdivá. Když před důležitým kolem prohlásím, že se budu muset „soustředit na každý moment a brát rány jednu po druhé“, je to proto, že správný mentální přístup nejde popsat jinak.

Jsou i jiné situace, kdy musíte odpovídat na věčné dotazy, třeba pro-am turnaje, sponzorské večeře a různé večírky. Tam mě dokáže opravdu otrávit, když se mě ostatní pořád ptají na golf. (Vejdete do místnosti, spatříte kamery, karafu vody a dvě křesílka natočená k sobě v úhlu, o němž si někdo myslí, že je ideální pro pohodlnou konverzaci – a už víte, že příštích minimálně 20 minut budete mluvit vy.) Která hřiště máte nejradši? Těch dobrých je spousta. Jak daleko dokážete odpálit 5-železem? To si můžete zjistit. Jaké to bylo, hrát s (doplňte jméno golfisty slavnějšího než já)? Choval se moc mile. Já chápu, že většina lidí, když se se mnou setká, má přirozenou tendenci mluvit o golfu, jenže já nejsem jen golfista, ale i člověk. Mile odpovídat na stejné otázky pořád dokola nedokážu navždycky. Setkal jsem se už se spoustou velmi úspěšných lidí a žádného z nich nebavilo mluvit o oboru, který ho proslavil. Mají i jiné zájmy a rádi si o nich popovídají. Pro mě to jsou auta.

Jestli si budete chtít popovídat o autech, půjdu s vámi na pivo.

Ale když se mě budete ptát na golf, vysunu štíty. Sorry, takový prostě jsem.

– S MAXEM ADLEREM


NÁŠ TOUR PRO V UTAJENÍ – seriál pohledů na život mezi profesionály americké PGA Tour očima jednoho z elitních hráčů, který chce zůstat nepoznán a nebojí se o všem mluvit velmi otevřeně. Pravidelně najdete v tištěné vezi magazínu Golf Digest C&S.


 

Autor článku: GolfDigest C&S

Sdílet

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace