JIŘÍ ZUSKA ml.: MŮJ SEN – AMERICKÁ PGA
TI, KDO SLEDUJÍ SPORTOVNÍ GOLF, jeho jméno dobře znají. Je tím typem hráče, který má už od dětství v očích touhu po vítězství, a své sny se mu pomalu daří naplňovat. I když si ve dvanácti letech prožil krátké golfové intermezzo a přemýšlel, že jeho sportem bude fotbal
TI, KDO SLEDUJÍ SPORTOVNÍ GOLF, jeho jméno dobře znají. Je tím typem hráče, který má už od dětství v očích touhu po vítězství, a své sny se mu pomalu daří naplňovat. I když si ve dvanácti letech prožil krátké golfové intermezzo a přemýšlel, že jeho sportem bude fotbal, rodina ho dokázala vrátit do hry. „Taky jsem trochu ujížděl na počítačových hrách,“ dokáže dnes sám přiznat. Svůj první velký turnaj vyhrál v Anglii pod dohledem samotného Nicka Falda a daří se mu i doma nebo v české reprezentaci. Jeho kroky brzy zamíří do Vietnamu, kde se pokusí vyhrát i velké finále Faldo Series, a pak už možná bude přemýšlet o Americe a bláznivé dovolené v Karibiku. Přesto když řekne „na turnaj vždy jedu vyhrát, o ničem jiném nepřemýšlím“, dá se mu to už dnes věřit. Jiří Zuska mladší ví, co chce, a nejsou to jen dětské sny.
– S ROBINEM DRAHOŇOVSKÝM
PROČ SI VYBRAL GOLF Vlastně jsem ho odkoukal od táty. On sám začal hrát golf, když mi byly tři roky, a odmalička mě bral s sebou na hřiště v Podbořánkách. Tam mě to poprvé chytlo. Hra mě lákala a chtěl jsem ji zkusit. V sedmi už jsem měl zelenou kartu a v jedenácti hrál první mistrovství kadetů na Kaskádě. Vlastně je pravda, že jsem s golfem začal dřív než Honza Cafourek, ale vždycky jsem byl na mistrovství klubu trochu v jeho stínu. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že by právě on mohl být jedním z nejlepších českých hráčů. PROČ MÁ I JINÉ, NEGOLFOVÉ AKTIVITY Život není jenom golf. Hodně pracuju na své fyzičce. Běhám, plavu a rád bych taky lyžoval, ale nějak na to není v poslední době čas. Ten dokážou vyplnit jiné koníčky, třeba florbal nebo zábava. Občas si zahraju počítačové hry, ale jejich období už mám za sebou. To bylo právě okolo těch dvanácti let, kdy jsem na nich byl tak trochu závislý. Stejně jako fotbal mě to naštěstí rychle přešlo. Priority se změnily. PROČ SPOLUŽÁCI ZMĚNILI NÁZOR Momentálně jsem studentem třetího ročníku Všeobecného gymnázia v Rakovníku a mám individuální plán. Bez něj by to ani nešlo. Jde to tak zvládnout a můj studijní průměr je 1,8. Nesnažím se mít samé jedničky, ale také ne trojky. Není to jednoduché. Spolužáci si nejdřív mysleli, že jsem proti nim zvýhodněný, ale pak sami pochopili, že to je vlastně nevýhoda proto, že tam s nimi nejsem a musím studovat doma sám. PROČ NEMÁ GOLFOVÝ VZOR O tom jsem nikdy nepřemýšlel, ale je pravda, že jsem dřív vzhlížel právě k Honzovi [Cafourkovi]. Hodně jsem se od něj naučil a dodnes jsme v kontaktu. Není to tak, že bychom si denně psali, ale víme o sobě. Dokonce jsem s ním byl v dubnu na Challenge Tour v Madridu. Tam jsme se poznali o to víc. Je to kluk, který ví, v jaký moment co říct, a mohu čerpat z jeho zkušeností. Nikdy se nestalo, že by mi neodpověděl nebo nechtěl cokoliv poradit. PROČ UŽ SE NA HŘIŠTI NEVZTEKÁ Nejsem žádná výjimka – i mě naštve nepovedená rána. Zvlášť na greenu, když je třeba hřiště špatně připravené, ale někdy to prostě nejde, zůstat v klidu. Dřív to bylo horší, víc jsem se rozčiloval, i když holemi jsem nikdy neházel. Teď už vím, že mi to spíš uškodí, že mě to víc rozhodí, než aby mi vztek pomohl. Tady mám vlastně svůj vzor, Dustina Johnsona. Je úžasné ho sledovat, jak se jeho emoce nemění, přičemž nezáleží na tom, zda zahraje eagle, nebo double bogey. Hraje dál. O to se snažím také – rychle zapomenout, co se stalo, a držet stejnou linii psychické nálady. PROČ SLEDUJE GOLF V TELEVIZI Hodně lidí si myslí, že sledování golfu je ztráta času, nebo že to je dokonce nuda. Mě to baví. Sleduju hráče, jak hrají, jak reagují, jak řeší jednotlivé situace, jak se připravují na svoji ránu. Dokážu odkoukat, proč zahrají jaký typ rány nebo proč daný typ rány zahráli v návaznosti na navrtání jamky, a pak to využít pro vlastní golf. PROČ NENÍ TÝMOVÝM HRÁČEM Jsem svým způsobem samotář. Vždy jsem byl zvyklý spoléhat se sám na sebe a paradoxně hůř nesu, když někdo něco pokazí a vinu za to nese celý tým. Chodit sám po hřišti mi nevadí, naopak mi to připadá naprosto normální. Možná je to i Podbořánkami, kde nemám vyrovnaného parťáka. Škoda že už Honza [Cafourek] nemá tolik času – hned by byl trénink zábavnější a lepší, ale je teď pořád na cestách. Ale chodit sám a nenechat se nikým rušit mi nevadí. PROČ BY CHTĚL NA BLÁZNIVOU DOVOLENOU DO KARIBIKU Jsou místa, která znám jen z fotek, je tam teplo a dokážu si představit, že bych si to užil. Jedním z takových míst je třeba Karibik. Možná je to i tím, že to je hodně dlouho, co jsem dovolenou vůbec měl. I když hodně cestuji, je to vlastně „pracovně“ a mít jen týden pro sebe a bez golfu by bylo něco úplně jiného. Líbilo by se mi trochu si orazit a zkusit surfování, jízdu na vodním skútru nebo potápění. Něco, co jsem ještě nikdy nezkusil a čím bych si vyčistil hlavu. PROČ MU FEDERACE POMOHLA I NEPOMOHLA V systému České golfové federace jsem od svých třinácti let, ale také jsem tam měl dvouletou pauzu. Nějak jsme se rozešli v názorech, ale to se stává všude. Teď už jsem zase zpět ve skupině s maximální podporou. Změnil se systém a dnes by bez jejich podpory mezinárodní golf hrát tak lehce ani nešlo. Výsledkem spolupráce byla třeba pozvánka na turnaj European Tour Czech Masters na Albatrossu. PROČ VÍ, ČÍM CHCE JEDNOU BÝT Teď je mým prvním cílem úspěšně dostudovat a udělat maturitu. Pak asi přijde na řadu Amerika. Dokonce jednám se stejnou univerzitou, na které studuje Šimon Zach. Zprostředkoval mi kontakt se svým trenérem a dal mi mnoho dobrých rad. Musím se tam ale zajet sám podívat. Pak se uvidí. Pokud by se to podařilo, bylo by to asi o mnoho jednodušší. Přeci jenom mít v Americe od začátku kamaráda na stejné škole by bylo fajn. A pak – nevím jestli hned, ale jednou určitě – bych se chtěl dostat na PGA Tour. To je cíl. Být jednou světovou jedničkou. PROČ VYHRÁL FINÁLE FALDO SERIES Letos to byla vlastně třetí účast. Dvakrát jsem se kvalifikoval z Telče, jednou do Greenbrier a podruhé do Berlína. Tam se mi ale moc nedařilo. Linksová hřiště a záludné roughy moc nemusím. Teď jsem letěl z Dýšiny do Anglie a dokázal jsem se rychle spřátelit s greeny. To byl klíč k úspěchu. Do dvou metrů jsem si věřil při každém puttu. Pravým důvodem ale byl sám Nick Faldo. Už v loňském roce nám na své klinice vysvětloval, jak s mentální silou pracuje třeba Jason Day. Je pravda, že jsem to tenkrát nepochopil a zeptal se pana Falda až teď před prvním kolem. A on mi vše v klidu vysvětlil, jak se dá mentální síla vyjádřit. Jak si třeba sednout na židli a přehrát si celé hřiště jamku po jamce, ránu po ráně. Dělal jsem to každý den a vyšlo to. Dnes taky někdy jako Day před každou ránou přivírám oči.
CELÝ ČLÁNEK naleznete v prosincovém vydání magazínu Golf Digest C&S, které vyšlo ve čtvrtek 1. prosince 2016.
Komentáře (0)