PRAVIDLA: Trocha nejasností na českých hřištích

profimedia-0101712675GOLFOVÝ ŽIVOT | ZE ZÁPISNÍKU ROZHODČÍHO

Při naší minulé hře o koláček mě R v klubovně překvapil otázkou. „A to by mě zajímalo,“ povídá. „Míček skončí u spadlé větve pod uschlým stromem, kde hrozí, že mi spadne další větev na hlavu. Pokud zahraju a trefím větev, může mi ublížit nebo iniciovat další padající větev. Flight se shodne, že to je pro hráče nebezpečná situace. Mohu čerpat beztrestnou výhodu, nebo musím prohlásit míček za nehratelný a dropovat s jednou trestnou? Já se to prostě bojím zahrát, nehledě na to, že na stromě sedí velký pták, větev pod ním vydává podivný zvuk a hrozí, že se opravdu ulomí…“

Pokud se taková situace přihodí v rundě, kde se hraje jen o kávu, pak si dělejme, co chceme, a beztrestnou úlevu lze asi uznat – byť vědomě porušujeme pravidla. Ve hře na HCP (turnaj, nesoutěžní kolo) se musíme zamyslet. Spadlá větev je volný přírodní předmět, takže ji mohu beztrestně odstranit. Pokud je neodstranitelná (velká a těžká), pak se míč hraje tak, jak leží. Pokud jde o nebezpečnou situaci, tak ji měl soutěžní výbor popsat v místních pravidlech a z důvodu nebezpečné situace zabránit hře z takového místa (např. „Hráč si musí vzít beztrestnou úlevu, pokud jeho míč leží tam a tam“ … „Může [musí] využít [povinnou] dropzónu tam a tam“). Pravidla znají jedinou nebezpečnou situaci, a to ohrožení ze strany nebezpečných zvířat (včely, vosy, hadi apod. – viz Rozhodnutí 1-4/10 a 1-4/11). Prostě SV neodvedl svoji práci dobře a hráč může jen hrát míč tak, jak leží, nebo jej prohlásit za nehratelný.

Otázka je, jak moc majitel hřiště chce hráče po hřišti hnát.

Další otázkou bylo, zdali existuje nějaké pravidlo, jak mají hřiště značit vodní překážky. Jak už bylo v tomto seriálu řečeno, vodou je každé jezero, rybník či potůček – ať v něm je, či není voda. Je to dáno Definicí. Takže jakékoli místo, v němž obvykle bývá voda, je vodní překážkou bez ohledu na to, zda je, či není označeno. Pokud si tedy provozovatel – třeba na Albatrossu – nové příčné vody označí jen na krajích, tak je to stejně voda a její hranici tvoří přirozená hranice vody (v tomto případě kraj „kačírku“) a nejen spojnice krajních dvou kolíků. Ale na mnoha hřištích jsou za účelem urychlení a ulehčení hry označeny jako podélná voda celé lesy (či polnosti), které přiléhají k jednotlivým jamkám. Je to tak správně? Na takové označení jsou dva pohledy.

  • Pokud bylo takto označeno hřiště v době normování, tak je to asi v pořádku. Hřiště dostalo normu odpovídající lehkému označení hřiště, tedy špatně se na něm udržuje či zlepšuje. Je také otázkou, zdali by nebylo lepší takové plochy označit jako aut – norma se tím zpevní, protože pravidla jasně říkají, že by si hráč měl zahrát provizorní míč, a vše je v pořádku. Jenže mnozí provozovatelé říkají – a jejich zkušenosti to potvrzují –, že hráči provize nehrají, dlouho hledají a pak se vracejí, čímž hru na hřišti zpomalují. A jsme zpátky u toho, jak moc majitel hřiště chce, aby jeho zaměstnanci takové hráče hnali po hřišti pobídkami.
  • Pokud se toto označení objevilo až za provozu, tak hráči hrají jiné, lehčí hřiště, než ve skutečnosti je – než praví norma. Takových hřišť v České republice existuje mnoho, a pokud na něj zavítá oficiální turnaj ČGF či PGA, pak rozhodčí odpovídající za značení hřiště přeznačí tak, jak má být. A děje se tak vcelku pravidelně. Nejvyšší soutěže se pak hrají v takových podmínkách, které odpovídají normě. Co se děje při komerčních či klubových turnajích, to snad ani nechci domyslet. HCP je přece ten nejdůležitější parametr, podle kterého se řídí můj golfový život, ne? „Sarkasmus?“ pravil by doktor Sheldon Cooper ze seriálu Big Bang Theory, a měl by bohužel pravdu.

A co chráněná biozóna? Skoro na každém hřišti nějakou takovou oblast najdete. Nebudu je vyjmenovávat. Kdyby každá byla opravdovou chráněnou biozónou, pak bychom měli naše hřiště plná chráněné květeny či zvířectva. Jak totiž praví definice, jsou to oblasti, které se ze zákona musí chránit. Určitě jsou správně například na Černém Mostě, kudy na jaře migruje jakýsi chráněný živočich, nebo na Ypsilonce, kde naopak rostou chráněné rostliny. Na mnoha hřištích ovšem biozóna představuje zkrátka místo, kam správa hřiště nechce, abych chodil. Přitom je možné takové místo jen označit jako vodní překážku se zákazem vstupu pod trestem „veřejného vpletení do kola na rynku“. Ostatně golfová pravidla definují pro biozónu jen to, že je trestné z takového místa hrát (+2 trestné rány). Ale vlastní vstup by měl být trestán Provozním řádem vydaným majiteli hřiště, a to například okamžitým odepřením hry, peněžitou pokutou apod.

Relativně se mi líbí značení, které použili v Berouně: půda v opravě se zákazem vstupu a hry. Hráč tam pošle míč a nic neřeší – v místě, kde míč přešel do půdy v opravě, si beztrestně dropne a jede se dál. Se ztrátou míče se obvykle hráč smíří. Ovšem pro oficiální soutěže ČGF a PGA toto značení vždy zrušíme, aby hřiště odpovídalo normě.

– VÍŤA ŠTROUF
Autor je mezinárodním rozhodčím golfu.


Článek vyšel v magazínu GOLF DIGEST C&S – prosinec 2016.


 

Autor článku: GolfDigest C&S

Sdílet

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace