PRAVIDLO 8 VTEŘIN. Nestojíte snad nad míčem příliš dlouho?
Je to jednoduchá a zdá se, že i důležitá otázka: Jak dlouho by mělo hráči trvat, než odehraje ránu? Když si prolistujete golfové příručky, většinou tam najdete spoustu rad k načasování, ale jen málo o čase. I proto nová kniha nazvaná Osmivteřinové tajemství golfu, kte
Je to jednoduchá a zdá se, že i důležitá otázka: Jak dlouho by mělo hráči trvat, než odehraje ránu? Když si prolistujete golfové příručky, většinou tam najdete spoustu rad k načasování, ale jen málo o čase.
I proto nová kniha nazvaná Osmivteřinové tajemství golfu, kterým se řídí šampioni rozvířila takovou debatu. Její autoři – profesionál PGA Mike Bender a elitní amatér Michael Mercier – tvrdí, že od chvíle, kdy přední nohou zaujmete pozici, do dokončení švihu by mělo uplynout právě osm vteřin. Předtím samozřejmě musíte pečlivě zvážit podmínky, promyslet si švih a zkoncentrovat se na ránu. Ale jakmile začne oněch osm vteřin, k ničemu z toho už se nevracíte.
Bender a Mercier prostudovali hru desítek nejlepších golfistů historie, od Bobbyho Jonese před Mickeyho Wrighta po Phila Mickelsona, a to pomocí televizních záběrů, archivních videí, a dokonce starých sekvenčních fotografií a zjistili, že odpaly jim trvaly právě takto dlouho. Jiným, jako Lee Westwoodovi, trvají déle nebo u nich čas provedení kolísá, a to zvláště pod tlakem, což jim způsobuje problémy. Autoři navíc prohlašují, že ani předúderová rutina – než zaujmete postoj – by neměla trvat déle než 10 až 12 vteřin, takže dohromady se dostáváme asi na dvacet sekund.
– S BOBEM CARNEYM
Zvládnete odpal takhle rychle? Soudě podle neoficiálního průzkumu mezi amatéry na veřejném hřišti se většina rekreačních golfistů tomuto číslu ani neblíží. Jejich příprava na ránu připomíná procházení kontrolního seznamu: Stojí nad míčem a připomínají si, co udělat a co neudělat, někdy i víc než dvacet vteřin. A s předúderovou rutinou se dostáváme na dvojnásobek. Bender a Mercier jsou sice přesvědčení, že pravidla 8 vteřin bychom se měli držet všichni, ale řada elitních trenérů o tom pochybuje. Souhlasí ovšem s autory v těchto třech bodech: 1. Když už stojíte nad míčem, neměli byste švih odkládat. 2. Každý odpal by vám měl trvat zhruba stejně dlouho. 3. Je to individuální. Trenéři se s autory publikace dále shodnou v tom, že celý proces by měl mít jasný řád. Říkají, že promýšlením rány můžete strávit libovolné množství času. Například když profesionální hráče čeká záchranná rána anebo rána, kterou nemají natrénovanou, většinou jim příprava trvá déle než jindy. Ale jakmile se pevně rozhodnete, co a jak chcete zahrát, nácvik a provedení rány by neměly zabrat více než dvacet vteřin a měly by vám trvat pokaždé stejně dlouho. Cílem je přejít od vědomého promýšlení rány k jejímu instinktivnímu provedení – rozhodnout se, představit si, najít cit a provést. Když tyto dvě fáze začnete míchat dohromady, třeba budete stát nad míčem, a přitom pořád zvažovat volbu hole, výsledek nebude stát za nic.
PŘEMÝŠLET O VOLBĚ HOLE, KDYŽ UŽ STOJÍTE NAD MÍČEM, JE RECEPT NA ŠPATNOU RÁNU.„Když stojíte nad míčem moc dlouho, ztuhnou vám nohy,“ varuje instruktor Dean Reinmuth. „Celá spodní polovina těla vám pak bude připadat taková zaseklá a horní část těla naopak zrychlí. Při pohledu zvenčí se pak zdá, že chyba byla v příliš rychlém pohybu, ale skutečnou příčinou pokažené rány je to, že jste se švihem otáleli.“ Sportovní psycholog Gio Valiante s autory publikace souhlasí, ale jen do určité míry: „I já v této souvislosti mluvím o dvaceti vteřinách. Ale je to jen přibližné číslo – některým hráčům vyhovuje 23 vteřin, jiným 17. Nemá smysl určovat to až tak přesně. Všichni napodobují ty nejlepší hráče, ale nejlepší hráči nenapodobují nikoho.“ Bender a Mercier studovali zhruba 25 členů Golfové síně slávy a pouze jeden z nich se pravidlem 8 vteřin neřídil, a sice Jack Nicklaus. Autoři tvrdí, že to bylo proto, že měl kratší předúderovou rutinu a pak to vynahrazoval delší prodlevou nad míčem. Celkový čas ale pořád byl 18 až 20 vteřin. „Když je člověk pod tlakem, skoro vždycky má tendenci dělat věci pomaleji,“ říká sportovní psycholog Bob Rotella. „Ale skutečný problém nastává tehdy, když máte velkou prodlevu mezi posledním pohledem na cíl a švihem. Vedu své klienty k tomu, aby věřili prvotnímu instinktu. Ten většinou vede k jistému švihu, jemuž věříme. Když na poslední chvíli změníte plány, podlehnete nejistotě a strachu.“ Rotella často postupuje tak, že požádá klienta, aby provedl cvičný švih (který je pochopitelně plynulý a uvolněný), a pak mu poradí, aby si kolem něj vytvořil svou rutinu. Josh Zander, učící profesionál Golf Digest, který se roku 1992 zúčastnil US Open, upozorňuje, že ať už se chystáte k ráně jakkoli dlouho, důležité je provést švih až ve chvíli, kdy se cítíte připravení. „Když přistupuji k míči, někdy počítám do čtyř. Pak se mi v mysli objeví trajektorie rány a mozek mi řekne, že můžeme jít na věc. Nepřekvapilo by mě, kdyby ten proces trval osm vteřin nebo méně. Ale o to nejde – klíčové je provést úder v momentě, kdy vám mozek dá signál. Vzpomínáte si, jak Sergio García vždycky přehmatával na gripu? Obdivoval jsem na tom to, že nezačal švih, dokud nebyl připravený.“ Bender a Mercier si myslí, že právě proto velkým golfistům stačí osm vteřin. Delší doba už narušuje jistotu a soustředění. Tvrdí, že to je ten důvod, proč García ani Westwood nikdy nevyhráli major. Sportovní psycholog Richard Coop studoval teorii dvaceti vteřin před deseti lety. Jeho závěr je tento: Není ani tak důležité, abyste se chystali k ráně určitou dobu, spíš jde o to, co se během té doby stane. Říká: „Spousta golfistů má rituál, ale nemá rutinu. Jinými slovy to, že jste prošli rituálním sledem pohybů, ještě neznamená, že jste provedli rutinu.“ Coop tedy radí: „Zjistěte, co vám nad míčem trvá tak dlouho – a stejně nefunguje – a vyřaďte to.“
Komentáře (0)