KOMENTÁŘ: Co kdybychom zrušili handicapy?

letter-Handicap je pro golfistu posvátnou krávou. Jakmile začnete hrát golf, hned se dozvíte, že handicapové číslo je jednou z největších předností tohoto sportu. Umožňuje vám hrát vyrovnanou hru s výkonnostně odlišným hráčem a jeho kladem je i to, že přesným způsobem označuje vaši herní úroveň. To prakticky v žádném jiném sportu nenajdete.

Spousta hráčů je tou číselnou magií zpočátku okouzlena a lapena. I pro děti a mládež je to významný faktor, protože je motivuje k tomu, aby trénovaly a posouvaly se dále. Když jsem začal hrát golf, v prvních letech mne handicap rovněž bavil – jenže dnes se s ním spíše trápím. Můj HCP neodpovídá mé výkonnosti (je asi o pět ran nižší), proto si občas kladu otázku: Co kdybych se svého HCP zbavil? A je pro hraní golfu handicap opravdu tak důležitý, jak se o něm říká?

Čistě statisticky vzato, většina golfistů světa HCP vůbec nemá. Především to platí v USA, kde žije asi 25 milionů hráčů (45 % všech golfistů planety), má handicap vedeno ani ne 5 milionů hráčů. Také ve Velké Británii, kde jsou asi 4 miliony golfistů – ovšem jen jeden milion jich je v klubech –, nemá mnoho hráčů svůj HCP. Jde o golfově tradiční a vyzrálé země, tudíž to cosi vypovídá o tom, jak důležité pro život golfisty ono sledování výkonnosti je. V kontinentální Evropě, kde se golf rozvíjí až v posledním půlstoletí, je situace jiná – tady je většina hráčů v klubech a handicap mají.

GD06-17-ilu

Běžný rekreační golfista, který hraje pro radost a nechodí na turnaje, handicap příliš nepotřebuje. Většinou se vůbec nechce poměřovat s ostatními hráči. Typickým příkladem jsou ženy, které golf zajímá téměř výhradně kvůli své relaxační stránce. Nedělejme si ani iluze, že pokud máte HCP, můžete hrát „vyrovnanou“ hru s kýmkoli. Lepší je prostě vždycky lepší a rány k dobru na tom nic nezmění. Nemůžete ani hrát s Tigerem, Rorym, Jordanem a vůbec všemi profíky, protože ti žádný HCP nemají. Můžete sice hrát se svými kolegy z práce, ale pokud jste někdy hráli jamkovku s vyrovnáním, víte, že úplně „férovou“ hru také čekat nemůžete: Často jsou ti, kdo mají vyšší HCP, ve výhodě. A stejně tak dobře víte, jak vypadají výsledky z běžných turnajů na stablefordy. I tady vyhrávají hlavně ti, kdo začali nedávno a jsou ve „snižovacím módu“. Hráč hrající dlouho obvykle přinese 30–34 bodů – a s tím se nevítězí. Tak jakápak vyrovnaná soutěž? A pokud jde o to číselné vyjádření herní úrovně: Chcete-li vědět, jak si stojíte, prostě odečtěte 72 od výsledků, kterých dosahujete na hřištích s parem 72, a máte to.

HCP JE PRO AMBICIÓZNĚJŠÍ HRÁČE SPORTOVNÍHO RAŽENÍ.

Co by se stalo, kdyby handicapy prostě nebyly? Soutěže by se dál hrály, ovšem pouze na čisté rány. Turnaje rekreačních hráčů by se dramaticky proměnily, možná by ztratily svůj smysl, protože by vyhrávali pořád ti samí, ti nejlepší. Třeba by ale vzrostla společenská stránka turnajů, protože už by nenastávaly ony nedůstojné situace, kdy skoro každý řeší, zda sníží, či zvýší, a je otrávený z toho, že hraje mizerně. Lidé by si hru více užili.

Handicap je nicméně solí golfu, bez něj si lze hru jen těžko představit. Patří ke golfové tradici již od půlky 19. století, kdy vznikl pro potřeby sázení. Dnes však má smysl především pro ty, kteří se chtějí pravidelně poměřovat – hodí se k ambicióznějším hráčům sportovního ražení. Těch ovšem bude vždycky menšina. Není náhoda, že v USA má podle USGA z oněch 5 milionů hráčů s vedeným HCP plných 30 % handicap do 10. U nás, kde má svůj handicap každičký rekreant včetně devadesátiletých důchodců, má naopak HCP do 10 ani ne 5 % golfistů. A 45 % hráčů má HCP vyšší než 36. Ti by ho ovšem vůbec nemuseli mít.

Že u nás lidé handicap až příliš prožívají, že turnaje „na úpravu HCP“ až nezdravě dominují, že při nich kvůli koncentraci na „číslíčka“ emoce zbytečně bublají, to ví každý, kdo se golfem zaobírá a může srovnávat s mnohem klidnějším stavem golfového života ve vyspělých anglosaských zemích. Možná se ale situace změní. Pod vedením USGA a R&A se chystá sjednocení handicapových systémů celé planety a v kuloárech se říká, že velké šance na výhru má americký systém USGA. Oproti našemu systému EGA je o něco volnější a flexibilnější, zohledňuje hráčovu aktuální formu a mohou se počítat i mimoturnajová, ryze rekreační kola s přáteli (byť i tento výpočet nasazuje růžové brýle: Bere se průměr deseti lepších výsledků z posledních dvaceti). Docházelo by tak k úpravám HCP i jiným způsobem, než je tomu dnes, a možná bychom se dočkali překvapení a nových situací – ať už chápáno v jakémkoli smyslu.

Uvidíme tedy, zda právě tento prvek ze zámoří by mohl změnit naši příliš „prohandicapovanou“ středoevropskou golfovou realitu.

– ANDREJ HALADA
Autor je zástupcem šéfredaktora magazínu Golf Digest.
Ilustrace Lukáš Fibrich


 

Autor článku: GolfDigest C&S

Sdílet

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace