TÉMA MĚSÍCE: Ve stínu rudé hvězdy

letter-DĚJINY ČESKÉHO GOLFU JSOU STOLETÉ, ale mají velký předěl. Rok 1989. Teprve po něm můžeme hovořit o tom, že se v české společnosti golf rozšířil a zabydlel. Do té doby šlo o sport zcela minoritní, stojící na okraji zájmu. Ale přesto je jeho tehdejší historie bohatá na události a dění. A můžeme být i trochu pyšní, že golf u nás žil i za vlády komunistické strany v letech 1948–1989, a to jako v jediné zemi bývalého východního bloku. Ovšem nebyla to existence snadná.

– S ANDREJEM HALADOU


Kdo z dnešních hráčů golfu ví, kolik předchůdců tu hrálo za dob socialismu? Kolik tu bylo hřišť, jaké turnaje se konaly a jak se vůbec lidé ke golfu mohli dostat? Byl to sport jen pro někoho anebo i pro dělnickou třídu? Byl drahý nebo levný? Kde se kupovaly hole a míče? A jak se na hřiště lidé například dostávali, když ne všichni měli auta?

Předem avizuji, že kdo chce znát podrobné odpovědi na tyto otázky, nechť si přečte důležitou knihu Historie golfu v českých zemích a na Slovensku (2004) od Prokopa Sedláka a následnou publikaci [Československá] Golfová hřiště (2013). Tam je vskutku „vše“ a mnoho nového již nelze vypátrat. Co bude v tomto článku popsáno, je jen výběrem toho základního.

V MOCI KOMUNISTŮ
Československý golf byl před druhou světovou válkou přirozenou součástí evropského golfu, nicméně trvale fungujících hřišť pro veřejnost byla pouhá pětice a počet hráčů nepřesáhl 500. Za války klesl počet hráčů na 250 a ani po roce 1945 se nezvýšil. Květen 1945 přinesl svobodu, ale odvál také německé obyvatelstvo, které spravovalo tři západočeská hřiště. Do roku 1948 se tak hrálo jen na hřišti Golf Clubu Praha v Klánovicích (klub měl přes 100 členů a byl nejpočetnější v zemi), v Mariánských Lázních a na Líšnici. Budovalo se hřiště ve Svratce.

Po únoru 1948 se sport vydal cestou masovosti, byly podporovány kolektivní sporty, celá sféra byla silně zbyrokratizována. Individuální až individualistický golf měl punc panského a měšťáckého sportu, s několika sty členy nebyl pro příslušné orgány důležitý. Úpadek golfu, který už nastartovalo období okupace, byl po roce 1948 dokonán. Golf byl v roce 1952 vyřazen ze sportovních struktur, stal se jen rekreační činností vhodnou pro zahraniční lázeňské hosty. Během padesátých let fungovalo pouze hřiště v Mariánských Lázních a poněkud „ilegálně“ devítka Líšnice.

RTG-40-43-GD06-17-TEMA-main

Osmnáctijamkové klánovické hřiště, které bylo v roce 1948 již téměř dokončené, bylo v roce 1950 uzavřeno a o dva roky později rozoráno. V roce 1950 byl také zrušen zdejší golfový klub / oddíl. Tím bylo zlikvidováno centrum českého golfu. Impulzem k tomuto exemplárnímu zásahu nicméně byly i vnitřní klubové spory, které se táhly již od roku 1945 a vyhrotily se během února 1948. Líšnice padesátá léta přežila i proto, že na rozdíl od GC Praha byla jednotná. A také stála trochu bokem.

V padesátých letech hrálo golf aktivně asi jen do dvou stovek hráčů. Nebylo kde, nebylo ani s čím – míče ani hole nebyly k dostání. Turnaje se pořádaly, ale jen vnitřní klubové. Nebyl žádný celorepublikový orgán, který by golfové aktivity zaštítil. Nit golfového života byla vskutku velmi tenká, golf v Čechách málem zemřel.

ZMRTVÝCHVSTÁNÍ
Politické tání druhé půlky padesátých let a především v šedesátých letech se promítlo i do sportovní sféry. Poměry se ustálily. Během šedesátých let se podařilo včlenit golf do tehdejších struktur Československého svazu tělesné výchovy, začaly se více hrát turnaje. Také se podařilo rozšířit materiální základnu – hřiště.

Po svépomocných pracích bylo v roce 1960 znovu otevřeno hřiště Karlovy Vary – Olšová Vrata. Od roku 1966 se budovalo a hrálo na dalším lázeňském hřišti, v Poděbradech (až do konce socialismu mělo hřiště jen 9 jamek). Ve druhé půlce šedesátých let se začalo s budováním devítky u Semil. A koncem dekády se začalo se stavbou nové osmnáctky v zámeckém parku Šilheřovice na severní Moravě.

Jako kuriozitu lze zmínit, že golf se tehdy dostal i do filmu. Jako kulisa se karlovarské hřiště objevilo v kriminálce „Kde alibi nestačí“ (1961) či ve špionážním snímku „Transit Carlsbad“ (1966). Typicky však zde byla hra podána jako symbol noblesně zahálčivého, západního životního stylu.

GOLFISTÉ MUSELI PŘIJMOUT PRAVIDLA „KOLEKTIVNÍ HRY“, KTERÉ REŽIM NASTAVIL. MĚLI SVÉ PRŮKAZY ČSTV, VYLEPOVALI SI ZNÁMKY, CHODILO SE I NA SCHŮZE, SAMOZŘEJMĚ SE BRIGÁDNIČILO PŘI ÚPRAVĚ HŘIŠŤ.

Golfisté museli přijmout pravidla „kolektivní hry“, které režim nastavil. Měli své průkazy ČSTV, vylepovali si známky, chodilo se i na schůze, samozřejmě se brigádničilo při úpravě hřišť. Funkcionáři si vytvářeli vztahy s těmi představiteli režimu, kteří jim mohli pomoci. Kupříkladu bez podpory předsedy ostravského Městského národního výboru Josefa Kempného, za normalizace člena předsednictva ÚV KSČ (tedy jednoho z nejmocnějších mužů ve státě), by šilheřovické hřiště nikdy nevzniklo. Kempný pomohl golfistům i při dokončení stavby pražského Motola. Důkaz, že věci nelze vidět jen černobíle.


CELÝ ČLÁNEK naleznete v letním vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo v pondělí 10. července 2017.


 

Autor článku: GolfDigest C&S

Sdílet

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace