LIBOR JIRÁSEK: GOLF JE ATLETICKÝ ŠACH

ZPRÁVA Z TISKU: Titul Stavba roku Středočeského kraje pro rok 2017 si odnesl Panorama Golf Resort v Kácově. Tolik strohá zpráva z médií. Pro někoho více či méně zajímavá informace, pro jiného ocenění mnohaletého úsilí a práce, bezpočtu hodin strávených při vytváření výjimečného golfového projektu. Právě ta druhá část se bytostně týká Libora Jiráska, golfového architekta, který se svým týmem spolupracovníků vtiskl 27 kácovským jamkám život. Sám o ten svůj ale málem přišel.

S ALOISEM ŽATKULIAKEM

o se stalo? Poslední pracovní den na hřišti v Kácově, 17. června 2016, se mohl stát posledním i v životě Libora Jiráska. Enormní pracovní nasazení si vybralo svou daň. Jeho srdce nevydrželo neustálý zápřah a vypovědělo službu.

„Je pravda, že první rok jsme se na stavbě občas skoro i poprali, ale to se převalilo a všechno začalo fungovat. Bral jsem to jako velký dar, protože to bylo poprvé za těch třicet let, co tuhle práci dělám, kdy jsme se na stavbě nehádali. Byla to radost, přesto to ale bylo 400 hodin měsíčně. Pak se stalo to, co se stalo. Pátek 17. června byl pro mne poslední pracovní den a toho dne večer mně žena zachránila život. Za dva dny v pondělí ráno pak byla kolaudace, proběhla v pořádku, ale já na ní nebyl,“ vrátil se 55letý golfový architekt k okamžikům, které v mnoha směrech převrátily jeho pohled na svět i životní hodnoty.

Kácovský Panorama Golf Resort má za sebou přes rok fungování a první plnou sezonu. Stovky odehraných kol. A také zisk onoho prestižní ocenění. „Trochu partyzánsky jsem podal přihlášku do této soutěže sám. Zdůraznil jsem, jakým způsobem jsou celé hřiště a další objekty začleněné do krajiny, a přál jsem si, aby byl projekt posuzován jako celek. Obsáhl opravdu obrovský kus země – staveniště bylo dlouhé tři a půl kilometru. Lidé se taky nemuseli týden na stavbě potkat. Podařilo se nám začlenit mnoho různých funkcí do krajiny a spojit je s komunitou i s přírodou,“ popsal Libor Jirásek aspekty, které posléze vedly k úspěchu projektu.

Ostatně resort podle architektonického návrhu Libora Jiráska a Michaela Terecha (autorem projektu klubovny je Martin Rajniš a interiérů Mojmír Ranný) porota ohodnotila jako mimořádný svým rozsahem a propracovaným konceptem řešení krajinářských úprav. Projekt byl výjimečný i časovou náročností. „Začali jsme jedním telefonátem v roce 2001 a do plného provozu šli v roce 2017,“ doplnil Libor Jirásek.

Kácov se třemi devítkami Forest, Meadows a River je zatím jeho posledním dílem. Jak sám přiznal, také jeho největším golfovým projektem. V pomyslném žebříčku „svých“ golfových hřišť řadí 27 jamek v malebné posázavské krajině na pozici jedničky. „V Kácově jsem skoro umřel, tak asi tak,“ vysvětlil golfový architekt proč. I další povídání s ním bylo ohromně poučné. A stejně zajímavé jako hřiště, která během minulých let vytvořil.

TU A TAM ČTU HROBAŘSKÉ ČLÁNKY O TOM, JAK GOLF BRZY ZAJDE NA ÚBYTĚ, JAK GOLF IS DEAD. JE TO ČIRÝ NESMYSL.

PŮVODNĚ JSTE VYSTUDOVAL EKONOMII. JAK SE STANE Z EKONOMA ZAHLCENÉHO ČÍSLY ARCHITEKT GOLFOVÝCH HŘIŠŤ?
Vystudoval jsem sice fakultu obchodní, ale byl jsem spíš národohospodář, makroekonom. Chodil jsem na přednášky zahraničního obchodu, studoval jsem ve třech jazycích. Nebavilo mě mít jen úzce vymezený obzor, vždycky jsem chtěl mít své portfolio širší. A jak jsem se dostal k navrhování hřišť? Můj syn je poslední výhonek – v pořadí osmadvacátý – zahradnického rodu. Všichni, až na mého tátu, měli ruce až po lokty v hlíně. Táta byl různými cestami první, kdo profesně nebyl zahradník, ale jeho zahrada je dokonalá. Ještě jeho děda dostal od prezidenta vyznamenání a dodnes je u nás řada památek, parků chráněných státem, které nesou jeho rukopis. Za to, že jsem se vrátil zpátky k přírodě, může můj děda z matčiny strany.

JAK SE O TO ZASLOUŽIL?
Děda, Karel Roubíček, byl správcem hřiště v Karlových Varech, ale musím říct, že jsem golf nejdřív ze srdce nenáviděl, protože jsem musel o prázdninách chodit hrabat sena. Přitom jsem nacházel míčky, potkával ty zvláštní lidi a zajímal se, co to dělají s těmi hůlkami. A říkal jsem: Vždyť je to strašně jednoduché! Děda mi pak vrazil do ruky spoon, hickory hůl, a dal mi jeden míček, abych se ukázal. Poslal jsem o šest let mladšího brášku napřed, aby mi míček donesl zpět, ale nečekal jsem, až někam dojde, nějak jsem hůl uchopil, napřáhl a první rána letěla jako pershing. Bráchu trefila zezadu do hlavy, upadl a ležel bez hnutí. Já se vyděsil, že jsem zabil bratra, a nenáviděl golf podruhé. Rodiče mi dali co proto, ale on se naštěstí zvedl a nic mu nebylo. Já ale od té doby mohu říkat, že se mu rozsvítilo, protože má dnes úspěšnou firmu a nezanechalo to na něm žádné následky. A golf hraje také, a velmi dobře.

KDE JSTE HLEDAL INSPIRACI? MĚL JSTE MEZI GOLFOVÝMI ARCHITEKTY SVÉ VZORY?
Asi nejvíc mě uchvátil Alister MacKenzie [britský golfový architekt, který navrhl desítky hřišť na čtyřech kontinentech světa, pozn. red.]. A moc se mi líbilo vše, co kdy řekl Old Tom Morris, ať už to řekl opravdu, nebo ne. Velkou část života jsem strávil na horách a nevadí mi, když mi vítr fouká do obličeje. Rád pracuji s větrem a starý Morris říkal, že na prvních jamkách se má hráč s větrem seznámit co nejvíc a pokud možno pokaždé z jiného směru. To jsou věci, které mě zajímají, které musíte uchopit a pracovat s nimi. Jsou tři věci, které ničím neuplatíte – vítr, slunce a voda.

V ČESKU JE PŘES STOVKU HŘIŠŤ. JE TO PODLE VÁS MÁLO, NEBO HODNĚ?
To vůbec není o počtu hřišť, ale zcela a zásadně jen o tom, jak společnost golf vnímá. Stovka hřišť je důsledek tohoto vnímání, ne příčina. Zavedli jsme pro golf pojem rozptýlená krajinná rekreace. I proto, že shluklá krajinná rekreace už má svoje pravidla, a to prosím podle předpisů Evropské unie. Nám se ten pojem zalíbil a vystavěli jsme na něm naši argumentaci, proč je golf přijatelnou alternativou. Golf se ale také neuvěřitelně vyvíjí – zásadně se třeba posunuly technologie výroby holí, které umožňují i začátečníkům hrát delší a rovnější rány. Golf ohromně poskočil dopředu. Tu a tam sice čtu hrobařské články o tom, jak golf brzy zajde na úbytě, jak golf is dead. Je to čirý nesmysl. Podstata toho, proč lidi rádi hrají golf, se totiž nemění. To, co se mění, je charakter poskytovaných služeb.

CELÝ ROZHOVOR naleznete v listopadovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 2. LISTOPADU 2017.

Autor článku: GolfDigest C&S

Sdílet

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace