MR. X: Ticho, prosím!

our kartu mám už skoro deset let a za tu dobu jsem se na hřišti jen jednou chytil s jiným profesionálem. Notoricky pomalý hráč mě obvinil, že příliš brzy vytahuji hole z bagu a že se kvůli tomu nemůže soustředit. Myslím si ale, že to byla jenom výmluva, aby mohl ještě chvíli zdržovat. Tím to ale neskončilo. Šel si stěžovat rozhodčím a naznačoval, že jsem se ho schválně snažil rozhodit. Třetí hráč z naší skupiny, zbožný křesťan, tomu chlápkovi řekl, že jestli bude ještě chvíli pokračovat, dá mu jednu do zubů.

S panem Pomalíkem jsme se od té doby usmířili, ale fakt je, že tehdy byla při dalším kole dost dusná atmosféra. Když jsem ho upozornil, že za pomalou hru by mohl být pokutován, reagoval slovy, která měla něco do sebe. Řekl: „Buď v klidu, já mám na pokuty.“ To byla pravda, protože na výplatní listině je trvale přede mnou.

Obecně ovšem platí, že většina hráčů se k sobě chová s velkou úctou. Ale protože v sázce je mnoho, stačí maličkost a oheň je na střeše. To je důvod, proč dávám přednost tomu, když se hráči spolu moc nebaví. Už jsem hrál ve skupinách, kde na sebe golfisté nemluvili vůbec. Přesně tak, ani slovo. Na prvním týčku na sebe kývneme a na 18. greenu si pak podáme ruku a řekneme „hrál jste opravdu dobře“ nebo „děkuji“. Pokud někdo nepřijde s nějakým šíleným výkladem pravidel, o kterém bude potřeba diskutovat, prostě skloníme hlavu a hrajeme.

LÍP HRAJU TEHDY, KDYŽ SE U TOHO MOC NEMLUVÍ.

Samozřejmě když jsem ve dvojici s nějakým dobrým kámošem, třeba Jasonem Bohnem nebo Ernie Elsem, pak během celého kola nezavřeme pusu. Vždycky jsem rád, když hraju s někým ze svých přátel, ale pravda je, že líp hraju tehdy, když se u toho moc nemluví. Young-han Song ví, že korejsky neumím. A mladému klukovi z vysoké školy je jasné, že asi sotva posloucháme stejnou hudbu. Pokud nezačnu mluvit o počasí nebo o tom, kdo včera večer vyhrál ten basketbalový zápas, je pravděpodobné, že mlčet bude i ten druhý. Nebude mít pocit, že by měl udržovat konverzaci. Většinou jsme zkrátka na stejné lodi – prostě chceme pilovat hru.

V době, kdy jsem hrál jako amatér, jsem to vnímal jinak. Ve vysokoškolském golfu mi přišlo divné nemluvit se spoluhráči. Došlo mi ale, že když nějaký trouba řekne vtip a já se zasměju, napálím pak míček mezi stromy a můžu uvažovat, jestli to náhodou nebylo tím, že jsem se plně nesoustředil.

Pochopitelně se najdou borci, kterým pusa jede bez ohledu na lidi kolem. Když vidím, že je na driving rangi Billy Horschel, jdu na druhý konec. Mám Billyho rád a myslím si, že je to fakt dobrý chlap, ale chce být středem pozornosti. Vždycky má na sobě nějaké trapné kalhoty a obvykle je první, kdo mluví s médii. Kamkoli se hne, všude je to jeho show. Já mám jinou povahu.

Tím nechci říct, že jsem asociál. Minulý týden jsem si při soutěžním kole dlouho povídal s jiným profesionálem – narodilo se mu totiž miminko. To byla smysluplná konverzace. Pokud má spoluhráč zajímavý a vyrovnaný názor na nějakou aktuální událost, jsem jedno velké ucho. Ale jestli mi chcete vyprávět o svém novém autě nebo o tom, kde jste byli na dovolené, nechte si to pro sebe. Rád si to poslechnu u piva, ale ne když pracuju.

– S MAXEM ADLEREM


SERIÁL MR. X vychází
pravidelně v tištěné verzi
magazínu GOLF DIGEST C&S
a na webových stránkách časopisu.

Autor článku: GolfDigest C&S

Sdílet

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace