Únorový Golf Digest C&S již v prodeji!

Ale nečekají na vás jenom drivery, fairwayová dřeva či železa (wedge a puttery budou publikovány v příštím čísle), ale také dva rozhovory se dvěma oceněnými golfisty. „Golf mě pořád baví, ale táhne mě to do světa s batohem na zádech,“ říká David Procházka, Golfista roku 2011. „Rád bych vychoval golfistu, který by skvěle reprezentoval naši zemi,“ přeje si zase Jan Bayer, jehož jste vy, naši čtenáři, zvolili v osmém ročníku tradiční ankety Trenérem golfu 2011.

Chcete se dozvědět, jak vznikalo hřiště v Trhovém Štěpánově? Tak si nalistujte rubriku Daniely Gaudlové o příbězích českých hřišť. Stejná autorka pak vyzpovídala i klan Robětínových, který se nesmazatelně zapsal do historie našeho golfu.

Dále představujeme trenérku Dášu Kláskovou, která říká, že děti švihají jak přes kopírák, golfovou destinaci v tureckém Beleku, přinášíme doporučení fyzioterapeutky Petry Dvořákové, jak nakládat se svým tělem, aby váš švih byl stále lepší a dokonalejší a samozřejmě jsme nezapomněli na oblíbenou rubriku Pokoření. Ale vedle toho všeho vás čeká ještě spousta zajímavého čtení.

Takže nezapomeňte! Únorový Digest C&S již najdete u svých oblíbených prodejců!

Rozhovor: David Procházka - Rozum mě drží u golfu, ale nohy mě táhnou do světa

Text: Lucie Gaudlová, foto Vojtěch Vlk

Oba jsme s golfem začínali v Poděbradech u Lukáše Martince. Oba studujeme mezinárodní vztahy a nejšťastnější jsme s batohem na zádech na cestě po Asii. Oba máme hodně rádi golf, ale rozhodně není smyslem našeho života. Ale u Davida Procházky by to asi málokdo čekal. Až si přečtete příběh jednoho z našich nejlepších golfistů, možná mu porozumíte. David ví, co chce, a jde si za tím.

Máš za sebou velmi úspěšnou sezonu. Vyhrál jsi mistrovství na rány i na jamky a potřetí jsi se stal Golfistou roku. Máš vůbec ještě nějaké nesplněné golfové sny?
Ten můj největší golfový sen se už několik let nemění – chtěl bych, aby mě golf pořád bavil. Na absolutním vrcholu ale zatím nejsem, přestože si většina lidí myslí, že právě ocenění Golfista roku tím absolutním vrcholem je. Pro mě je to velká odměna za povedenou sezonu, ale pořád je to jen anketa, která není srovnatelná s čistým sportovním výkonem. Když vyhraji turnaj, vím, že jsem byl nejlepší. S Golfistou roku to tak jednoznačné není. Letos jsem měl asi nejlepší sezonu ze všech, ale to vůbec neznamená, že jsem nejlepší golfista v České republice.

Těch kluků je víc, já bych asi vybral Ondru Liesera. Kdyby ty ceny byly dvě, jednu by měl mít stoprocentně on. Za letošní sezonu by si ji zasloužil i Šimon Zach, přestože to nedotáhl úplně do konce. Šimon je ale hodně mladý, určitě bude mít ještě příležitost…
Těch kluků je víc, já bych asi vybral Ondru Liesera. Kdyby ty ceny byly dvě, jednu by měl mít stoprocentně on. Za letošní sezonu by si ji zasloužil i Šimon Zach, přestože to nedotáhl úplně do konce. Šimon je ale hodně mladý, určitě bude mít ještě příležitost…

 

Fotomoment: Zrodila se hvězda?

Je to příběh jako z Pohádek tisíce a jedné noci. Tak neskutečný, že je jen stěží uvěřitelný. Naposledy se totiž podobný kousek podařil Fredu Couplesovi v roce 1995. Po premiérovém triumfu na European Tour přidat hned na následujícím turnaji další vítězství. V tomto případě o to cennější, že se tak stalo při druhém a třetím startu na evropské tour

Třiadvacetiletý rodák z Pretorie se začal golfu věnovat profesionálně v roce 2007. Jeho objektem zájmu byla nejprve africká Sunshine Tour. V roce 2011 vstoupil do q-school s jediným cílem. Získat kartu pro European Tour 2012. V prosinci ji měl v kapse…

A už v lednu stál na startu svého prvního, a zároveň i zahajovacího turnaje evropské tour – Africa Open. Skončil ve druhé desítce, ale následující Joburg Open už zcela ovládl.

Tím vítězstvím se kvalifikoval jako poslední do pětatřicetičlenného startovního pole na turnaj šampionů – Volvo Golf Champions.

Hřiště Links at Fancourt zažilo nevídané představení. Mohl rozhodnout už v závěru finálového kola. Jenže putt z půldruhého metru neproměnil! Byť s tváří hráče pokeru, nervy zřejmě sehrály své.

V rozehrávce už nezaváhal.
Přišel, viděl, zvítězil.
Jihoafričan Branden Grace. Vycházející hvězda světového golfu?

 

Atrium Golf Club Trhový Štěpánov - Jak vymazlit golfové hřiště

Text Daniela Gaudlová, foto archiv Ing. Miroslavy Voigtsové

Každé hřiště má svůj osobitý příběh… Jedno vzniklo za čertovsky pozoruhodných okolností, druhému dala kouzlo designérova pomsta, když ho naštvala manželka, třetí se stavělo jenom proto, že jeden chlap zešílel, čtvrté vzniklo na inzerát, na jiném nesou hlavu na špalek a na dalším prý hraje golf bílá paní… Věřte nevěřte.

Nepřeberné množství keřů, stromů, rostlin známých i exotických, kytek i kytiček, bílí sumci a vodník u rybníčku vytvářejí vymazlenou botanickou zahradu, která je zážitkem nejen pro golfisty. Devítijamkové hřiště Atrium vypiplala doslova vlastníma rukama rodina Voigtsova na kdysi hořící socialistické skládce. Stalo se tak díky množství zajímavých náhod. Kdyby nebyly, nebylo by ani hřiště v Trhovém Štěpánově…

Kdyby se nemuseli odstěhovat z Prahy…
Kvůli zdraví dětí se rodina Voigtsova začátkem osmdesátých let přistěhovala z Prahy do Trhového Štěpánova. Tady si Voigtsovi postavili vytoužený domek s vlastní zahradou.

Kdyby se jim na plot nechytaly kalíšky…
„K našemu zděšení jsme na zahradě měli spoustu papírů, tácků, na plotě visely pytle od hnojiv. Teprve v tu chvíli jsme si uvědomili, že místní skládka je opravdu blízko. Navíc ji občas někdo zapálil, z pneumatik a podobných věcí k nám lítaly černé saze, které se usazovaly na balkóně, na peřinách, a všechen ten smrad jsme měli v domě,“ říká ještě teď smutně prezidentka Atrium Golf Clubu Ing. Miroslava Voigtsová…

 

Dagmar Klásková - Švih jako přes kopírák

Text Lucie Gaudlová, foto Ivan Paggio, Richard Kampf a archiv D. Kláskové

„Ideální golfový trenér neexistuje. Je to stejné jako v životě. Jsou lidé, kteří vám hned padnou do oka a od prvního okamžiku jste na stejné vlně. A pak jsou takoví, kteří vám prostě nesednou. Tak je to i s golfovými trenéry,“ říká profesionální trenérka Dagmar Klásková.

„Golfovému trenérovi by v žádném případě neměla chybět trpělivost a úcta k žákovi. Také by měl být schopen vysvětlit jednu věc z několika úhlů pohledu. Jen tak má jistotu, že hráč opravdu pochopí, co přesně po něm trenér chce,“ vysvětluje Dagmar Klásková. „Ze začátku jsem byla občas nešťastná, když to některému z mých svěřenců na tréninku nešlo. Dneska už vím, že věci potřebují čas. Některé věci se prostě musí v hlavě rozležet.“

Tou největší odměnou pro Dagmar Kláskovou je, když se jejím svěřencům daří a když vidí, že je golf baví. „Jsou to okamžiky, kdy za mnou hráč přijde a s nadšením vypráví, co se mu na hřišti povedlo, jak dokázal překonat své dosavadní maximum. Obrovskou radost mám samozřejmě i z toho, když se někomu daří na turnaji. V roce 2010 byli například úspěšní mí svěřenci z Kravařů Filip Křižák a Jennifer Chlebková v rámci Morava Cupu – moravské túry mládeže. Takové věci dodají mé práci nový impulz.“

Už pět let se Dagmar Klásková věnuje dětem. „U nejmenších dětí je základním faktorem hravost. Rádi zkouší nové věci, proto je potřeba často střídat aktivity. Jen tak udržíte jejich pozornost. Na dětech mě fascinuje, že nad věcmi tolik nepřemýšlí. Když něco vidí, dokážou to skvěle napodobit. To si uvědomím pokaždé, když na trénink přijde rodič se svým potomkem a začnou švihat holí. To jsou švihy jako přes kopírák!“ libuje si Dáša…

Jan Bayer: Trenér golfu roku 2011 - Jsem rád, že to, co dělám, má smysl

Text Petr Kolář, foto Tomáš Pánek

Sešli jsme se v příjemném prostředí Golf Clubu STEP v pražské Libni. I když jsem měl vedle sebe Jana Bayera, kterého zvolili čtenáři Golf Digest C&S Trenérem golfu roku 2011, nedalo mi to a zeptal jsem se na úplně něco jiného.

Jaké jsou vaše trenérské zkušenosti se zimní přípravou v indoorových zařízeních?
Musím říct, že mi práce v indooru hodně pomáhá. Klient se totiž nesoustředí na to, aby odpálil co nejdále, což je normální lidská přirozenost, ale soustředí se na techniku. V tomto smyslu se s ním pracuje mnohem jednodušeji než venku. V indooru víc vnímá svoje tělo, hůl, míč a jak to všechno dohromady funguje. Na drivingu ho většinou zajímá, kolik to letělo metrů. Hraje silově, je mnohem těžší vysvětlit, v čem spočívá golfový švih, jak ten pohyb má vypadat a jak funguje hůl.

Pokud člověk trénuje přes zimu a dbá vašich rad, projeví se to na něm na jaře na hřišti?
Zima je ideální pro trénink techniky. Zkraje sezony se pak mohou dolaďovat jen některé nuance – teď mluvím o profesionálních či amatérských hráčích –, totiž cit pro balon, tvarování ran a další.

A rekreační golfista?
Většinou to přes zimu zabalí, což je špatně. Po téměř půl roce toho hodně zapomenete, a když pak začnete hrát, měsíc až měsíc a půl ztratíte, než se zase rozehrajete. Kdo se chce golfu alespoň trochu věnovat, měl by do indooru zajít v zimě alespoň jednou týdně. Na technice švihu a puttování se to určitě projeví…

 

Cestování: Golf v Turecku? Rozhodně ano!

Text Marie Jehličková, foto autorka a archivy golfových resortů

V roce 1992 byl Belek malá, bezvýznamná vesnička na břehu moře v jižní části Turecka nazvané Antalya. V létě toho roku vzali zástupci vlády a místní vizionáři na obhlídku kraje anglického golfového odborníka Bulenta Goktunu. V jednu chvíli zazněla ve vrtulníku, v němž letěli podél nádherného pobřeží, následující otázka: „Může tady v budoucnosti vyrůst golfový ráj?“ Odpověď byla jednoznačná: „Bezpochyby!“

A zázraky se dějí…, i když tomuto velkou měrou pomohla turecká vláda. Během dvaceti let se Belek změnil v pulzující turistické městečko, v atrakci s nepřebernou nabídkou bytů, apartmánů a domků ke koupi a s množstvím obchůdků a restaurací. Nejen to. Stal se i vyhledávanou golfovou destinací!

Celoroční záležitost

Bulent Goktuna je původem Turek. Úspěšný obchodník, který žije již téměř půl století v Anglii. Dostál svému tvrzení a v roce 1994 zprovoznil v Beleku první golfové hřiště – National. V současné době nabízí oblast Beleku čtrnáct velice kvalitních golfových hřišť (další dvě jsou ve výstavbě) a nepřeberné množství ubytovacích možností. Od apartmánů přes vilky, jednoduché hotely až po velice oblíbené čtyř- až pětihvězdičkové hotely all inclusive. Trochu zmatečně možná zpočátku působí kombinování hostů all inclusive s hosty na polopenzi. Ale zvyknete si rychle, a také si rychle uvědomíte, že ten systém je pro hotely ideálním řešením. Pro dopravu je nejlepší využívat transfery cestovních kanceláří včetně transferů na hřiště, protože systém taxi služeb, a hlavně jejich ceny jsou pro našince poněkud nepřehledné. Jenže člověk si zvykne na všechno…