před 6 lety, 01.05.2018 06:10 Alois Žatkuliak RECENZE

MACHNÍN: GOLF S ÚSMĚVEM POD SILUETOU JEŠTĚDU

VŠECHNO JE JEDNOU POPRVÉ.V tomto konkrétním případě možnost zahrát si premiérově na hřišti Golf Clubu Liberec v Machníně. Tohle hřiště s netradičním parem 68 zaujme už na první pohled – ať už si ho prohlížíte na mapě, nebo takříkajíc „in natura“. Jeho zvláštností je to, že ho železniční trať rozděluje na dvě nestejné části – na jedné straně se rozkládají úvodní dvě jamky plus závěrečná a spolu s nimi klubovna, restaurace, cvičné plochy a driving a na té druhé zbývajících patnáct jamek. „Umělecký“ dojem zvyšuje liberecká dominanta Ještěd se stále – i po desítkách let – ohromující siluetou televizního vysílače na vrcholku. Na hřišti se pohledu na něj nabažíte do sytosti. K vidění je prakticky z každé jamky a dodává hřišti jistou noblesu a vznešenost.

S ALOISEM ŽATKULIAKEM

Specialitou Machnína je nejen par 68, ale logicky i skladba jamek. Najdete tu čtyři pětipary, ale jen šest čtyřparů a naopak osm tříparových jamek. I z toho vyplývá, že hřiště nepatří k nejdelším. To ale nijak nevadí. Nabídne vám zcela plnohodnotné golfové dobrodružství i výzvy. A přidá bonus navíc – hřiště se dá v pohodě obejít za tři hodiny. A ještě něco: Tohle hřiště má jakési zvláštní kouzlo. Možná se přistihnete při tom, že se při hře usmíváte. I přes to, že se vám rána zrovna nepovedla podle představ.

Jaká byla moje machnínská premiéra?

Říká se, že hned první dojem je důležitý. Naprostý souhlas a platí to beze zbytku. Je pravda, že ke hřišti se musíte nejprve prokličkovat po úzkých cestách, ale k cíli vás dovede dobré značení. Na nedalekém Ještědu se ještě vinuly zbytky bílých stužek, tedy to, co zbylo po lyžařských sjezdovkách. Neklamný signál, že zima jen nedávno předala svou moc jaru, které se jí chopilo s nedočkavou razancí. Hřiště už bylo ve zcela jarně zelené barvě, byť bylo znát, že během necelých dvou týdnů od otevření hřiště po zimním spánku ještě nestačil pažit dorůst do potřebné hustoty.

Ale zpět k prvnímu dojmu... Určitě zaujme roubená klubovna i restaurace s terasou, úsměv na tváři vykouzlí příjemný personál, stejně jako možnost se rozhýbat na drivingu, chippingu a puttingu, které jsou doslova na „pětníku“ pár kroků od odpaliště první
jamky a stolů na terase klubovny. A když je řeč o první jamce, tenhle krátký čtyřpar, přestože na obou jeho stranách číhá aut, nevzbuzuje žádnou hrůzu, naopak na rozehrání je to
velice přívětivá jamka.

Machnínský dvojitý „amen corner“

Na druhé jamce, na které rozhodně nebuďte dlouzí – za greenem hrozí dva hluboké bunkery –, projdete pod tratí do druhé
části s patnácti jamkami rozesetými na otevřené, lehce svažité louce s výhledy na Ještěd. Pravda, jamky na vrcholu v designu „sem a tam“ se neřadí k těm nejatraktivnějším, ale vše vynahradí místní „Amen Corner“. Vlastně ne jediný. Ten první nejen pohledný, ale i hráčsky zajímavý „koutek“ je na jamkách 9 až 11, ten druhý v závěru na jamkách 15 až 17.

Jamka č. 9 je určitě jedním z nejhezčích míst na hřišti: třípar hraný z kopce dolů ze 151 metrů ze žlutých (167 z bílých, 113 z červených) s převýšením zhruba 20 metrů na green chráněný vlevo jezírkem a vpravo nepříjemnou džunglí. Atmosféru dotváří koleje po pravé straně a občas projíždějící místní lokálka, dole u greenu pak ještě historický kamenný viadukt.

Dva třípary za sebou před přechodem zpět na druhou stranu hřiště jsou také kouzelným zákoutím. Jamky nejsou nijak dlouhé, ale sevřené mezi stromy, bunkery i vodní překážky. Přesná trefa naděje dává, nepřesná bere. A pak už jen poslední jamka, opět třípar, ale tentokrát hodně dlouhý – 199 metrů z bílých mezi drivingem označeným jako aut a soukromou zahradou, která je vedená jako biozóna. Po dohrání vás čeká už jen příjemné posezení na terase u dobré kávy a jídla a podrobná analýza golfové partie. Zjištěním je i to, že Machnín zcela obstojí v konkurenci luxusnější Ypsilonky i „lidovějších“ Grabštejna, Malevilu nebo Ještědu.

Zábavnost především

Hřiště na okraji Liberce by se s trochou nadsázky dalo nazvat městským. S městem přímo souvisí, není dlouhé, je relativně lehce hratelné a hlavně – je velmi zábavné. Nejenže vás může zaujmout osmi třípary, ale ani nejdelší jamka hraná z bílých odpališť svými 449 metry nikoho zastrašit nemůže. Hřiště dokáže pokousat ty, kdo se jej budou snažit bez respektu rozstřílet, stejně jako pohladit ty, kdo přijedou s představou příjemného, oddechového dopoledne nebo procházky před večeří. Přesto si zde najdou své jak hráči s nižším handicapem, kteří se mohou pokusit poprat s parem hřiště, tak začínající golfisté, kteří si právě zde mohou zvednout sebevědomí a zahrát třeba svůj první dospělý golf. A bogey golfisté? Pro ty je velmi dobrou školou pokory nebo chcete-li školy strategického myšlení. V Machníně nikdy nejde o délku drivu, ale vždy o přesnost, znalost terénu a správnou volbu místa, kam potřebujete míček umístit a vytvořit si tak reálnou šanci skórovat. Buďte pokorní a trpěliví, vždyť odejít do klubovny s parem
na poslední jamce je vždy příjemné. Co ale takhle odejít do klubovny se třemi pary v řadě?