MS. X: Můj caddie, můj přítel – proč jsme se museli rozejít

MS. X: Můj caddie, můj přítel – proč jsme se museli rozejít

JEN JEDNO DALŠÍ MALÉ DRAMA NA LPGA TOUR Na tour můžete najít v podstatě jakýkoliv tip přátelství: hráčky randí s hráči, hráčky randí s hráčkami, hráčky randí s kedíky, hráčky randí s kedíky jiných hráček a kedíci randí s jinými kedíky. A vždy je to jedno velké


JEN JEDNO DALŠÍ MALÉ DRAMA NA LPGA TOUR Na tour můžete najít v podstatě jakýkoliv tip přátelství: hráčky randí s hráči, hráčky randí s hráčkami, hráčky randí s kedíky, hráčky randí s kedíky jiných hráček a kedíci randí s jinými kedíky. A vždy je to jedno velké odvíjející se drama. Nicméně, nemyslete si, že by tyto scény, byť vzdáleně, snad připomínali swingem party. Většina z nás netouží po ničem jiném, než se v klidu vyspat a najít si klidné místo, kde vás nikdo nebude rušit. Probudit se v klidu, relaxovaná a připravená na další den na turnaji. Pro Beatrix Recari kedí její přítel. Christina Kim zase randí s kedíkem Suzann Pettersenové. A máme mezi sebou také šampionku turnaje major, která randí s americkým hráčem a jejich vztah se protlouká neustálými rozchody a návraty. Je to prostě vztah na dálku – je složitý. Když jsem na LPGA Tour začala hrát, také pro mě kedil můj přítel. Potkali jsme se už na vysoké škole a vypadalo to na velmi vážný vztah. Dokonce už se znali i naši rodiče. Byla to zábava, když jsme se sešli všichni dohromady. Létání do vzdálených zemí, přespávání po hotelech, večeře v luxusních restauracích a hra na těch nejlepších hřištích – sdílet tohle všechno společně bylo vzrušující. Když jsem zrovna nehrála nebo netrénovala, sledovali jsme filmy nebo si šli do parku zaběhat. Je to fajn, pokud máte vedle sebe někoho, na koho se můžete spolehnout, řídíte skrz neznámou zemi a zrovna se vám rozezvoní telefon a volá starostlivý otec. Byla to veliká zábava. Byl dobrý i v odhadování vzdáleností a čtení greenů. V mnoha věcech jsme se dokázali shodnout, a když jsem si já nebyla jista, on měl vždy pravdu. Mohla jsem se na něj spolehnout. Sám hrál za univerzitní tým a někdy jsme se potkávali i na tréninku. A to je také vlastně začátek příběhu, tam jsme se vlastně poznali. Poprvé, když mě pozval na rande, byla zima. Venku se trénovat nedalo a zrovna jsme hráli z cvičného bunkeru v tělocvičně. Hráli jsme hru a cenou za vítězství bylo právě to rande. A on mě porazil. Možná jsem ho ale zrovna v ten moment vyhrát nechala. Kdo ví.
Bylo příliš stresující, mít odpovědnost za naše štěstí a na faktu, že naše osudy jsou závislé jen na tom, jak dobře dokážu trefovat míčky.
Na turnajích, kdy už to vypadalo, že se řítím do problémů nebo jsem se zrovna začala rozčilovat, mě vždy dokázal uklidnit a vrátit zpět do hry. Udělal nějaký vtípek, jen proto, aby mě rozesmál a uklidnil. Nevím přesně, kdy se to stalo, ale najednou se něco změnilo. Začal být víc kritický. Chtěla jsem trefovat míče po svém, a když jsem občas minula cíl, začal mě poučovat. Jednou se na mě dokonce rozkřičel. Nevím, jak se to stalo, ale najednou byl mým učitelem švihu – jasně, taky jsem se mu s jeho švihem snažila pomoci – jenže najednou se naše společné schůzky změnili v tréninkové lekce. A golf se stal jen prácí – tvrdou prácí. Najednou jsme přestali procházet cuty a dokonce spolu dlouhé hodiny nepromluvili ani slovo. Třeba celý let zpátky domů. Samozřejmě jsem za něj vše platila, stejně jako jsem se něco snažila vrátit svým rodičům nebo kamarádům, ale měli jsme dohodu – co zbude, bude jen naše. Chtěli jsme být opravdový tým. Ta myšlenka se mi od začátku líbila, ale bylo to také stresující, že vše je závislé jen na tom, jak zrovna dobře nebo špatně budu trefovat míčky. A muselo to být tvrdé i pro něj, „J“ zkrátka neměl, a ani nemohl, mít svůj osud plně pod kontrolou. Kdyby pro mě přestal pracovat, musel by využít svého vzdělání a najít si adekvátní práci a já se měla stát profesionálkou. Mohl by náš vztah i takhle dál fungovat? Kdo ví? Jediné co už teď hodně dobře vím, je, že profesionální golf není zrovna to, co bych chtěla sdílet s někým, koho miluji. A je to dost trpká osobní zkušenost. Teď už jsem profesionál, vím, co nesmím a konečně také mám za sebou první vítězství. Zažila jsem i situace, kdy si jiní dva hráči v mém flightu zrovna prožívali stejně romantické období. Je to zajímavé sledovat. Poznáte to, i když se snaží jeden druhého jakoby ignorovat, chodí po opačné straně fairwaye a vyhýbají se jeden druhému i na greenu. Pokud to situace vyžaduje, a musí spolu promluvit, jsou až přehnaně zdvořilý. Jasně, dává to smysl. Oddělit profesionalitu od osobních záležitostí, ale tohle já nedokážu. Golf je sám o sobě stresující dost a dost.

– S MAXEM ADLEREM


Ms. X je naším dalším profesionálem, který chce zůstat v utajení, ale nebojí se o pozadí dámské tour cokoliv prozradit. Pravidelně se s touto tajemnou hráčkou můžete potkávat v magazínu Golf Digest. V září se dozvíte, jak těžké je rozpoznat náruživého fanouška od stalkera a jak si s tím dokáže LPGA poradit.