Beroun Golf Club

Beroun Golf Club

  KAŽDÉ GOLFOVÉ HŘIŠTĚ MÁ SVŮJ PŘÍBĚH, a jak čas postupuje, stává se tento příběh košatějším i zajímavějším. Příběhy českých hřišť jsou v drtivé většině zatím krátké: Kromě těch osmi hřišť z doby před rokem 1989 existuje další stovka hřišť jen nedlouho. Ale i tak mají některá za sebou už barvitou minulost. Jako první se v naší nové rubrice Příběhy hřišť představuje osmnáctijamkové berounské hřiště – Beroun Golf Club.

S ANDREJEM HALADOU


Berounské hřiště je v kontextu českých golfových areálů trochu výjimečné. Nejde jen o to, že se jedná o hřiště privátní, tedy určené v prvé řadě pro členy klubu. Beroun je také dosud jediný projekt na českém území, kde je golfový areál nedělitelně spojen s velkou výstavbou jednotek pro bydlení. Domy vznikly i v okolí Čeladné, na Černém Mostě, staví se u Albatrossu, v plánu jsou už delší dobu vily u Konopiště, ale v Berouně koncept „bydlení + golf“, který je především v USA běžný, už dotáhli i do úspěšného finále. Či spíše dotahují, protože v současnosti se realizuje poslední etapa výstavby z celkových tří. Ale pojďme do doby těsně po roce 2000.

 

BYTY NEMUSELY BÝT
Na začátku projektu stál bývalý emigrant, podnikavý jedinec jménem Hynek Basák. Ten projevil v roce 2001 zájem o zdejší pozemky na okraji města, jejichž rozloha byla zhruba 100 hektarů. Basák se zkušeností ze zahraničí věděl, že kombinace bydlení + golf je ekonomicky výhodná, že zajišťuje hřišti solidní existenci. Už od začátku uvažoval o privátním hřišti s rezidenčním bydlením.

Prostor byl vybrán dobře: svažitý terén s dalekými výhledy do údolí Berounky i Litavky, orientovaný jihozápadně. Ležel blízko města a zároveň byl od něj oddělený. Od roku 1945 až do 90. let tu sídlila armáda, pak někdejší vojenský prostor ležel ladem. Málokdo si uvědomuje, že Beroun je v zásadě revitalizačním, environmentálně pozitivním projektem. Nejenže bylo území zušlechtěno, ale díky vzniku hřiště nepokryla celý přírodní prostor hustá zástavba satelitního typu. Kromě souboru domů ve vyšší části hřiště tu jsou jen louky, tráva, stromy, písek a voda.  

Basák své plány na přelomu let 2006/2007 dovedl až k budování hřiště a během půl roku se tehdy prostavělo přes 50 milionů korun. Jenže se ukázalo, že projekt není dostatečně krytý. Vše hrozilo průšvihem – a to je ještě velký eufemismus. Aby věc neskončila v soudních síních, bylo potřeba sehnat někoho, kdo do projektu vstoupí a zaplatí ho.

Už v tuto chvíli působil v berounském projektu Ing. Vojtěch Matějček, který předtím dělal deset let na nedalekém karlštejnském hřišti ředitele. Je to člověk se zkušenostmi, díky předchozímu pracovišti i s četnými kontakty, který si už tehdy vybudoval v golfovém světě dobrou pověst. Právě díky Matějčkovi se investora sehnat podařilo. Byla jím jihokorejská firma Kos Wire, resp. její majitel pan Hong. Kos Wire je celosvětovým výrobcem drátů, i u nás má továrnu u Lovosic. Firma v té době vlastnila po světě několik golfových resortů, například hřiště i zimní sjezdový areál u Soulu či hřiště v japonském Otaru, a její sesterská firma pak provozovala také golfový resort Twins Dove ve Vietnamu. Pan Hong v prosinci 2007 celý projekt koupil a okamžitě uhradil dlužné desítky milionů. Navíc zajistil další finance na dokončení. Peníze šly z přímých zdrojů, nikoli z úvěrů. Jen hřiště si vyžádalo více než 100 milionů korun, klubovna (včetně venkovního i vnitřního bazénu, fitness, sauny atd.) dalších 100 milionů, rezidenční část 250–300 milionů. Dohromady zhruba půl miliardy.

 


„VŠE HROZILO PRŮŠVIHEM – A TO JE JEŠTĚ VELKÝ EUFEMISMUS.“

 

Je zajímavé, že Korejcům tehdy nešlo ani tak o výstavbu domů, ale především o hřiště a golf. Sekci bydlení se však podařilo udržet při životě, a to i přes fakt, že po roce 2008 vypukla krize v realitách a rozhodně to nevypadalo na sukces. Jenže dnes je vše jinak, i díky realitním investicím může berounský projekt žít a také se už blíží k hranici výdělečnosti.

ČLENOVÉ (NE)BYDLÍCÍ A (NE)HRAJÍCÍ
Na hřišti se poprvé hrálo na podzim roku 2008, tehdy na devíti jamkách. O rok později bylo otevřeno zbylých devět. Design navrhl Kanaďan Les Furber, který projektoval již v půlce 90. let karlštejnské hřiště. To berounské má podobnou koncepci, terén je shodný, s poměrně velkým převýšením. Beroun je však přívětivější, především metricky o něco lehčí: Karlštejn měří ze žlutých 5 839 metrů, Beroun 5 581.

V první etapě vzniklo v horní části hřiště přes padesát jednotek: 23 domků, 27 bytů a pět samostatných vil, další dvě se nyní staví. První majitelé se sem stěhovali v roce 2009. V druhé etapě v letech 2012–2014 vyrostl ve spodní části velký bytový dům – opět okolo 50 jednotek. I ten je už hotový a vše je prodáno. V současnosti se buduje poslední realitní část, opět okolo padesáti jednotek, a to rovněž dole u klubovny.

V existujících sto obytných jednotkách nežijí jen golfisté. Zhruba 20 % kupců si pořídilo nemovitost, aniž by golf hráli. Líbilo se jim místo, příroda okolo i celkové pojetí bytů. „Pro někoho je zdejší bydlení něco jako chalupa na víkend nebo přes léto, přičemž se ale o nemovitost nemusí starat. Někdo tady bydlí celý rok a k místu má silný vztah,“ říká Vojtěch Matějček. Základní směřování projektu/areálu se podle něj od počátku nemění: „Budeme hřiště postupně uzavírat, aby bylo jen pro členy klubu a jejich hosty. Pro veřejnost bylo už zcela uzavřeno v pracovní dny odpoledne a o víkendech, teď rozšiřujeme úplné uzavření i o pátky.“

 


„PRO NĚKOHO JE ZDEJŠÍ BYDLENÍ NĚCO JAKO CHALUPA NA VÍKEND NEBO PŘES LÉTO.“

 

Beroun Golf Club má dnes 285 členů, nejsou však mezi nimi jen majitelé místních realit – těch je naopak jen menší část, většinu tvoří členové „bez bydlení“. Roční členský poplatek je 36 000 korun. Menší část členstva by dokonce byla ochotna platit více jen pro to, aby bylo hřiště kompletně uzavřené už teď. Pro větší část by však zvýšení poplatků nebylo ekonomicky přijatelné, i proto je provoz zatím kombinovaný. Čím více ale členů klubu bude (maximum je zhruba 500), tím více bude „sílit“ uzavírání.

Vše nasvědčuje tomu, že berounský projekt je živoucí a jde úspěšným směrem. Vedle Matějčka, který brzy oslaví deset let „ve firmě“, tu působí i další lidé již dlouhé roky – a to je vždycky známka toho, že věc funguje. Do budoucna se nepočítá ani s nějakou zásadní renovací hřiště, jen by tu k desetiletému výročí chtěli pár věcí (i jamek) doladit i pozměnit. Aby pak mohli skutečně říci: Hotovo.


Komunita Beroun golf Clubu čítající skoro 290 členů se dá rozdělit na tři hlavní skupiny. V jedné jsou rezidenti, tedy lidé, pro které je hlavní to, že zde bydlí, a ke golfu mají „rekreační“ vztah. Druhou tvoří „sportovci“, tedy lidé s velmi aktivním vztahem ke golfu, využívající hřiště často. Třetí skupinou jsou „berouňáci“, tedy ti, kdo mají kořeny v Berouně a chtěli si zde prostě pořídit dobré bydlení a k tomu i hrát. Jak žijí a jak se chovají členové klubu, do něhož se i kvůli značné výši vstupních a udržovacích poplatků dostane jen někdo? Hlavní motivem pro vstup do klubu je chuť po oddělenosti a soukromí. Některé členy zlákal i jejich známý, kolega či obchodní partner – vytvářejí se tak skupiny uvnitř klubu, ale ty se postupem doby mění, prolínají. Někdo klubovým životem žije intenzivněji, někdo se i nadále odděluje a chce svůj klid. Někdo vstoupil kvůli prestiži, někdo si bydlení pořídil jako investici, někdo se tu skutečně cítí jako doma. To má ovšem i svoji druhou stránku: „Jsme samozřejmě rádi, že lidé vnímají celé prostředí jako svůj domov, ale někdy bychom přece jen potřebovali, aby se zde ve společných prostorách nechovali úplně ‚jako doma‘. Vždyť jsou tu i ostatní členové,“ říká s úsměvem šéf areálu Vojtěch Matějček.

 


SLOVO Z HŘIŠTĚ

Ani po dvaceti letech v golfovém byznyse o sobě nemohu říci, že jsem ten správný golfista. Handicap nic moc, na dovolené skoro nehraji a mistrovský golf sleduji pouze tehdy, když je něco opravdu důležitého a neznalostí by se člověk vyčlenil z kolektivu.

Měl jsem přitom obrovské štěstí. Na Karlštejn jsem nastoupil v roce 1996, ve třetím roce provozu, bez znalostí oboru a s jediným zadáním – postavit tam klubovnu a tréninkové zázemí pro PGA European Tour 1997. To štěstí spočívalo v tom, že v rámci příprav Volvo Masters jsem mohl spolupracovat s těmi nejlepšími profesionály z PGA, kteří turnaje zajišťují. Spolu s návštěvou golfových resortů v Británii, Španělsku, na Floridě a v Dubaji jsem se tak mohl do oboru docela rychle dostat a začít pracovat na absolutní špičce, do které Karlštejn již od počátku patřil a stále patří. Rád na těch prvních deset let vzpomínám, a to i přesto, že většina mé práce spočívala v tom, že jsem se nepřetržitě potýkal s CHKO Český Kras, nejdříve kvůli stavbě klubovny, pak i třetí devítky.

Berounských deset let mělo obdobný charakter. Zase to nebylo tak moc o golfu, ale o vybudování areálu, tentokrát od prvního kopnutí do prvního prodaného fee. Bylo to deset let orámovaných bojem o získání pozemků, na kterých hřiště leží. Ani armáda, ani město nebyly lehkými soupeři. V zákulisí všech těch nesčetných jednání je obrovské množství osobních zájmů, sympatií a antipatií, které je nutné překonat a sladit. A k tomu výstavba, provoz a znovu výstavba, tentokrát domů a bytů. A jejich prodej. Jak má mít člověk potom čas a chuť na golf?!

Ne, tak to není. Golf je nádherná hra, která člověku dá radost, i když ji hraje špatně. Komunita lidí na golfu je úžasná, pomineme-li ta statistická tři procenta těch, kteří se vám budou snažit zkazit den. Ale ty člověk potká kdekoli. A navíc těch zbývající 97 % jsou přátelští a tímto sportem i u nás poznamenaní lidé. Pravidla golfové hry, nádherná příroda, která hřiště většinou obklopuje, i snaha o své vlastní každodenní zdokonalování, jež je podstatou golfu, z nich dělá určitou specifickou skupinu, která dokáže ocenit, když jim služby, jež poskytujeme nebo snažíme se poskytovat, přinášejí tolik potřebný relax a odreagování od běžných problémů.

Těch dvacet let na dvou golfových hřištích, to je obrovský dar. Dar možnosti pracovat koncepčně, rozvíjet věci postupně a vytvářet si přátelské pracovní vztahy. A deset let v Berouně s tak neuvěřitelně laskavým člověkem, jakým je chairman Hong, to je jako sen. Snad ještě nějaký čas potrvá. 

Ing. VOJTĚCH MATĚJČEK je šéfem areálu Beroun Golf Clubu a jednatelem společnosti TYFANNYS.