před 4 lety, 30.10.2019 12:06 Tomáš Dvořák foto: Golf Digest ČASOPIS

THE OPEN: Lowryho královská lowpež

TŘI TÝDNY POTÉ, CO TENTO rodilý Ir vyhrál první Open Championship konaný v Irsku za posledních skoro 70 let, poskytl Shane Lowry interview pro Golf Digest. Za tu dobu už stihl vstřebat, jak ohromného úspěchu dosáhl.

Rozhovor s 32letým Lowrym vedl náš dopisovatel John Huggan před turnajem BMW Championship v Medinah a točil se kolem témat jako jak získat děti pro golf (a co je od něj odrazuje), jaké to je, vstupovat do posledního kola majoru ve vedení, jak bojovat s morem v podobě pomalé hry a jak naplánovat dokonalou svatbu. Z toho rozhovoru na vás dýchnou dobré časy, ale taky pochybnosti, které na této úrovni sžírají každého golfistu. Jo, a taky se spolu hodně nasmáli. Bude se vám to líbit.

S JOHNEM HUGGANEM

PŘENESTE SE V MYSLI PÁR TÝDNŮ ZPĚT: ZROVNA JSTE PROMĚNIL VÍTĚZNÝ PUTT V ROYAL PORTRUSH. JAK PROBÍHALO DALŠÍCH 24 HODIN? Páni. Bylo to jako sen, vážně. Jako spousta jiných dětí, i já jsem si na cvičných greenech hrával na to, že proměňuju putt na vítězství na The Open. Když vyrůstáte v Británii nebo v Irsku, je to normální. Takže i když ty pocity při vítězném puttu nebyly přímo zklamání – to určitě ne –, přece jen jsem vyhrál o dost [o šest ran] a ta euforie nebyla úplně stejná. Už v posledních minutách před tím, než jsem vítězný putt zahrál, jsem si vítězství vychutnával. Když jsem ho pak doklepl, první myšlenka byla: Co mám udělat teď? Zdvihl jsem vítězoslavně ruce a pak jsme se objali s caddiem [Bo Martinem]. Pak za mnou přišla moje žena Wendy. Byli tam i naši.

Nejvíc jsem si užil to, kolik přátel u toho bylo. Byl tam GMac [Graeme McDowell], Paddy [Harrington] a taky Ricky Elliott [caddie Brookse Koepky, pochází z Portrushe]. Můj caddie tam měl manželku. A taky tam byl Neil [Manchip, Lowryho trenér].

Je švanda, že teprve před týdnem jsem se začal dívat na videa z YouTube na telefonu a teprve tehdy jsem poprvé viděl video, kde jsem já, jak jdu ke všem těmhle lidem, těm, kdo měli na moji kariéru největší vliv. Bylo to super.

A NEMÁTE UŽ VŠECHNO, CO BYLO DÁL, TROCHU V MLZE? Jedna věc, kterou jsem si rozhodně uvědomoval, byla, že je to opravdu dar dosáhnout něčeho takového. A když si vezmu, jakým způsobem jsem vyhrál, a hlavně kde – to je neuvěřitelné. Kdybych si měl vzít kus papíru a napsat na něj všechny turnaje, které bych chtěl v životě vyhrát, a pak vybrat jeden, který bych chtěl vyhrát ze všeho nejvíc, bylo by to The Open hrané v Irsku. Nebo by určitě bylo mezi prvními dvěma. (smích)

NECHCI, ABY TO VYZNĚLO ŠPATNĚ, ALE TOHLE BY SE HODILO JAKO PRVNÍ ODSTAVEC VAŠEHO NEKROLOGU. To je fakt. (smích) Skvělé.

KDY JSTE SE V TU SLAVNOU NEDĚLI DOSTAL K AUTU? To muselo být až někdy kolem deváté večer, když jsem splnil povinnosti pro média. Nejdřív jsme museli zajet do Bushmills pro věci. Za volantem seděl můj manažer Conor Ridge, v autě s námi byla moje žena a moje dcera Iris a na zbývajícím sedadle byl můj kamarád Alan Clancy, který v Dublinu provozuje několik barů. Kluci se mě ten den ráno ptali, co budu chtít po skončení turnaje dělat. A já jim řekl, že bez ohledu na svůj výsledek se chci v pondělí ráno probudit v Dublinu. Takže jsme mířili tam. Alan zorganizoval večírek na oslavu.

ZÁBĚRY SE DOSTALY NA INTERNET. Já vím. (smích) Domů jsme se dostali někdy v jednu ráno.

TAK TO TEN VEČÍREK NEBYL MOC DLOUHÝ… Myslel jsem to jinak. V jednu ráno jsme dorazili z Portrushe domů, cesta trvala tři a půl hodiny. Tam čekala chůva, která se ujala dcerky Iris, a z domova jsme teprve šli na tu párty. Byla to dobrá noc.

SOUDĚ PODLE TOHO VIDEA, NA KTERÉM ZPÍVÁTE, DOKONCE VÍC NEŽ DOBRÁ. No jo, celý další týden jsem si to moc užíval. Ale upřímně řečeno, nepil jsem moc. Chtěl jsem si totiž všechno vychutnat s jasnou myslí, opravdu vstřebat zážitky. I když tu první noc jsem si pár drinků samozřejmě dal.

V ŽILÁCH VÁM JEŠTĚ POŘÁD KOLOVAL ADRENALIN, ŽE? Přesně. Do baru jsme se dostali až po půl druhé a zůstali tam do sedmi ráno. A poslední hodiny večírku jsem si paradoxně užil nejvíc. To už tam totiž byli všichni nejdůležitější lidé v mém životě. Naopak lidi, co se na mě spíš tak navěsili, už byli tou dobou pryč. Pak jsme si vzali taxík domů – je to jen 15 minut cesty – a šli spát. Asi po dvou hodinách jsem se vzbudil a na nočním stolku stál džbán na klaret.

KDYŽ UŽ HO ZMIŇUJETE: PŘEKVAPILO VÁS NA NĚM NĚCO? Vlastně je na něm chyba. Nejsem si jistý, jestli bych to měl prozrazovat, ale Fred Daly v roce 1947 vyhrál v Hoylake, jenže na trofeji je vyryté Holylake. Upozornil mě na to Pádraig. Když jsem mu trofej ukazoval, řekl: „Jo, tady to je.“ Každopádně ta trofej má neskutečnou historii. Když jsem se na ni podíval a viděl tam vyryté Tom Morris 1872, pomyslel jsem si: páni! Řekl bych, že to je to první, co každý s trofejí udělá, že se dívá na ta jména. Já si je čtu všechna znovu a znovu a kamarádi, kterým ji dám do ruky, zrovna tak. A moje jméno je tam taky! Tohle je pro mě asi nejcennější: Už jsem tam navždycky.

VZPOMÍNÁM SI, JAK JSEM BYL U PÁDRAIGA DOMA. JEHO DVA DŽBÁNY NA KLARET A TROFEJ Z PGA CHAMPIONSHIP SE NEDAJÍ PŘEHLÉDNOUT – MÁ JE HNED U VCHODU. Pořád si z něj kvůli tomu utahuju. (smích) Přijdete tam a ty trofeje vás praští do očí, hned jak vlezete do kuchyně. Já si ale svůj džbán na klaret dám taky do kuchyně…