před 4 lety, 15.02.2020 16:45 Andrej Halada foto: Golf Digest ČASOPIS

DRAJVUJ, ČIPUJ, PATUJ… ALE NEPIČUJ!

GOLFOVÉ NÁZVOSLOVÍ pochází z angličtiny, neboť v této jazykové oblasti se golf rozvíjel a zde také vznikala potřeba dát golfovým věcem i jevům náležité označení. Jak si mají ale poradit s výrazy, jako je green, fairway, drive, pitching, chipping, fade, draw a stovkami dalších jiné jazyky včetně češtiny? Přejímat anglické termíny, anebo je nahrazovat počeštěnými, případně nově vzniklými českými? Odpověď není snadná a už vůbec ne jednoznačná. Jazyk je vždy živým organismem a spoutávat ho kodifikací, nařízeními a zákony jen tak lehce nejde.

S ANDREJEM HALADOU

V českém golfovém prostředí se jazykové otázky řeší už od dob první republiky, ale teprve po roce 1990, když se golf v našem prostředí široce prosadil, se stávají každodenním chlebem i potíží. Ať už píšete o golfu jako novinář, vyjadřujete se v dokumentech jako golfový funkcionář či organizátor, anebo jste třeba jen účastníkem internetových golfových diskuzí, stojíte pokaždé před všudypřítomnými problémy: green, grýn, grín, anebo jamkoviště? Týčko, tee, tý, anebo odpaliště?

Už téměř před dvaceti lety vyšel na serveru Golf.cz materiál, který tuto problematiku shrnoval v lapidárním textu, respektive ve dvou shodných, a přitom zcela odlišných vyjádřeních.

„První hráč flightu drivuje z tee. Míč má trochu fade, ale dopadá na střed fairwaye. Caddy odkládá driver do bagu. Druhá rána před bunkery. Hráč bere do ruky wedge, pitch na green. Míč zůstal na foregreenu, chip, dva putty, bogey. Puttovat lépe, mohl to být par. Pro scratch hráče je to birdie jamka. Může za to putter?"

„První hráč flajtu drajvuje z odpaliště. Míč má trochu fejd, ale dopadá na střed ferveje. Kedy odkládá drajvr do begu. Druhá rána před bankry. Hráč bere do ruky večku, pič na grín. Míč zůstal na forgrínu, čip, dva paty, bogy. Patovat lépe, mohl to být par. Pro skreč hráče je to berdy jamka. Může za to patr?"

Která z obou verzí vám připadá příjemnější, vhodnější, době adekvátní? Ačkoliv úzus, který používáme na tištěných stránkách Golf Digest C&S, se drží anglický psaných výrazů, mně osobně sedí spíše ta druhá, počeštělá varianta. Neměl bych při psaní potíže používat výrazy flajt, drajv, bankr, pat, čip, šlajs, forgrýn (to měkké „i“ ve slově grín mi vždy přišlo divné) a podobně. Ale zároveň už bych váhal mezi vedžkou, večkou a wedge, stejně tak bych si nebyl jist, zda mám psát fejd, či fade, scratch, či skreč. Jsou i transkripce, které bych asi nikdy nepoužil: húk, eprouč, stejblford, fórsam, fet šot, kavr, drajvink renč… A vždy je tu i výraz pičuj-pič pro vzduchem vysoko letící kratší ránu, kde je shoda počeštělého výrazu s oním široce rozšířeným vulgárním termínem taková, že asi každý slušný golfista bude vždy raději používat anglický originál pitch.

Podle čeho se však při svém posuzování obecně řídím, to sám přesně nevím. Je to pro mne neuchopitelná kombinace jakéhosi „citu“, vizuální uměřenosti, či křiklavosti, samozřejmě je to hodně i otázka zvyku a toho, co vidím a čtu jinde. V zásadě je to naprosto subjektivní postoj.

TROCHA TEORIE NIKOHO NEZABIJE…

PODÍVEJME SE NA CELÝ PROBLÉM v rovině čistě jazykové. Obecně se anglicismy, tedy lexikální prostředky přejaté z angličtiny (byť některé z nich mají svůj původ např. ve francouzštině), používají hlavně proto, že v jazyce, tedy češtině, chybí označení pro daný předmět, skutečnost, jev nebo společenský fenomén.

V současnosti najdeme v češtině například množství anglických výrazů z oblasti moderních technologií. Stejně tak se ale už na přelomu 19. a 20. století přejímaly z angličtiny četné sportovní výrazy a názvy, protože právě v Anglii se moderní sporty během 19. století zrodily. Mezi nejstarší anglicismy v češtině tak patří termíny jako fotbal (football), volejbal (voleyball), gól (goal), ofsajd (offside), tenis (tennis), klub (club), ale třeba i víkend (weekend).

Svoji roli nicméně hraje i prestiž anglického jazyka. I když tedy máme v češtině už svá pojmenování, používáme stále anglicismy. V golfové sféře jeden typický příklad: Už v meziválečném období byl vytvořen výraz „jamkoviště“, ale dodnes používáme stylovější i snadnější termín green/grýn. Výskyt anglicismů v golfu tak souvisí i s vůdčím a prestižním postavením angličtiny v hospodářské, technologické i politické sféře a v návaznosti i mezinárodní komunikaci. Angličtina během druhé poloviny 20. století v řadě oblastí zaujala funkci tzv. lingvy francy, tedy hlavního dorozumívacího jazyka celosvětového dosahu.

Vzhledem k rozdílnosti angličtiny a češtiny adaptace anglicismů do češtiny často znamená počešťování jejich formy. Odborníci jsou toho názoru, že nejvyšší stupeň počeštění/adaptace vykazují především výpůjčky staré či ustálené – to jsou termíny jako např. džem, sprej, hit atd. Dále se jedná o termíny významově a komunikačně důležité a potřebné, stylově neutrální a frekventované, jako je film, mobil, sport atd. Naopak hůře a pomaleji se přizpůsobují a původní anglickou podobu si déle uchovávají anglicismy úžeji sémanticky a obsahově/oborově specializované. To je ostatně i případ golfové sféry.

V současné době se vzhledem k vzrůstající znalosti angličtiny u českých mluvčích poměrně značně využívá princip relativního zachování původního pravopisu i výslovnosti anglicismů. Typické jsou například výrazy jako babyboom, in-line, timing, gay, comeback, layout, coming out a další. Jestliže tedy v golfu používáme četné anglické výrazy v původní pravopisné podobě, jen to odráží trend, který můžeme sledovat v obecné mluvě.

Postupná adaptace anglicismů probíhá různým způsobem, přičemž zvuková a grafická forma se v různé míře zachovávají, nebo naopak přizpůsobují češtině. Anglicismy tak mívají: 1. původní anglický pravopis i výslovnost (notebook, fitness, wellness, deadline). 2. původní anglický pravopis a českou výslovnost (tablet, squash, laptop, dealer). 3. původní anglickou výslovnost a český pravopis (sprej, mečbol, tým). 4. český pravopis i výslovnost (žokej, kovboj, klub).

V Novém encyklopedickém slovníku češtiny (na serveru Czechency.org) se také dočteme, že „v průběhu adaptace se mnohdy vyskytují dubletní podoby, po jisté době se však zpravidla ustálí jedna z nich (jazz – džez, handicap – hendikep). Obecně se častěji přizpůsobuje grafická podoba výslovnosti, původní grafickou podobu si zachovávají zejména anglické složeniny a citátová slova (bestseller, know-how, team‑work, babybox, hobby market, happy end, fair play). Znalost původní grafické podoby se mnohdy pokládá za projev vzdělání, všeobecného a kulturního i specificky profesního rozhledu; tak se např. uplatňuje tendence zachovávat (nebo alespoň preferovat) původní podoby názvů nových jevů v populární hudbě: boogie-woogie, country, heavy metal, reggae, rock, jazz/džez.“

Poslední zmíněný fakt lze vztáhnout i na golfovou sféru. Zde se někteří autoři brání českému pravopisu anglických termínů právě proto, že počeštěné výrazy jim připadají profesně „nedokonalé“, laické a deformující původní originál. Golf byl ostatně brán jako sport pro vyšší a kultivované vrstvy, a proto se zde možná projevuje snaha zachovat tento duch také ve výrazech. Výraz „chip“ může vypadat důstojněji a odborněji než pouhý čip (navíc zaměnitelný za počítačový čip), stejně tak wedge vypadá lépe než obyčejná večka (malá veka…). Huk nebo húk zase evokují cosi jako hukot, a nikoli specifickým způsobem zkaženou ránu…