TÉMA MĚSÍCE: Dlouhé hřiště? Natýčkujte si to blíž!

TÉMA MĚSÍCE: Dlouhé hřiště? Natýčkujte si to blíž!

JEDNOU Z NEJFREKVENTOVANĚJŠÍCH otázek golfového světa vždycky byla a stále zůstává délka. Délka ran, délka jamek, celková délka hřišť a kam je možné ještě dojít. V následujícím textu se však nebudeme věnovat profesionálním hráčům a jejich třísetmetrovým drajvům, kterými jsou schopni pokořit mnoho skvělých světových hřišť. Zaměříme se na oblast rekreačního a amatérského golfu. Na to, jaká délka hřišť a jamek vyhovuje mase běžných hráčů.


S ANDREJEM HALADOU

JESTLI MÁ, NEBO NEMÁ smysl zavádět technická omezení pro profesionály a jejich dělové drajvy, o tom píše v tomto vydání magazínu Golf Digest Mike Stachura v článku „Jak udržet odpaly na uzdě“ (na straně 42). Jen dodejme, že prakticky v každém sportu, ke kterému člověk potřebuje technické vybavení, už řešili nebo stále řeší otázku „kam až lze dojít“. Ve Formuli 1 to je celá konstrukce vozu a motoru, v cyklistice váha kol, u plavání či skoků na lyžích materiál kombinéz… Podobný golfu je atletický hod oštěpem: Délka je zde jasně ohraničená maximální délkou dopadové plochy, respektive neměnnými rozměry běžecké dráhy. Na ovál se házet nemůže – a tak došlo ke změně váhy oštěpu a ten nynější létá méně.

V případě rekreačního golfu by jiné míčky či méně výkonné drivery ale neměly smysl. Rekreanti mají opačný problém – bývají krátcí. Drtivé většině hráčů celého světa stačí běžná „základní“ odpaliště, v Česku označovaná jako žlutá. Jistě: pokud hráč s handicapem 0 jede na Slapy, kde má hřiště z bílých odpališť délku jen 5712 metrů, pak asi zahraje hodně dobře. Ale rozhodně to nepovede k debatě o tom, že česká hřiště se stávají pro ty nejlepší krátkými. Paličů na úrovni PGA Tour u nás vskutku mnoho nemáme.

 

NAD DVĚ STOVKY JEN MENŠINA

JAKÁ DÉLKA HŘIŠTĚ je pro rekreačního hráče vhodná? Vždy se odvíjí od toho, jak daleko golfisté hrají. Tato otázka se řeší adekvátně tomu, jak se vyvíjí technologie holí a míčů. Názory se stále posouvají – někdejších 130 metrů sedmičkou železem pro profesionály před půl stoletím je nyní délkou solidnějšího rekreanta. Dnes se tedy ptáme: Není par 4 s délkou 220 metrů příliš krátký? A naopak: Není par 4 s délkou 400 metrů pro rekreanta moc dlouhý? Případně: Je par 3 s délkou 195 metrů, kdy spousta hráčů musí vytáhnout driver, vůbec ještě parem 3, a ne 3,5 či rovnou 4?

Jedno z nejslavnějších hřišť světa, kalifornské Cypress Point, má legendární šestnáctou jamku par 3 dlouhou 210 metrů a mezi odpalištěm a greenem je jenom oceán. Od roku 1928, kdy bylo hřiště navržené Alisterem MacKenziem otevřeno, se řeší délka této jamky a to, jak se vůbec hráč může dostat první ranou na green. Legenda říká, že sázku mezi golfistou hrajícím okolo vody pouze putterem, a MacKenzieho přítelem pálícím rovnou na green, vyhrál puttující hráč, protože zahrál jen čtyři rány.

Délka rekreačních hráčů se nicméně od roku 2005 už nezvýšila. Technologie pomohly především v desetiletí před tímto rokem, kdy se objevily drivery z nových materiálů a s větší hlavou a masivně se začaly používat pružné grafitové shafty. Jak jsou na tom dnes s délkou drajvů hráči muži jednotlivých výkonnostních kategorií, to uvádí následující statistika z USA.

 

HCP 5 A NIŽŠÍ:                   228 METRŮ

HCP 5–10:                           210 METRŮ

HCP 10–19:                         196 METRŮ

HCP 19–28:                         177 METRŮ

HCP 28 A VYŠŠÍ:                  161 METRŮ

 

Svoji roli hraje i věk; ti lepší mezi 20 a 30 lety hrají asi 220 metrů, při věku 30 až 40 let je to zhruba 210 metrů, hráči v kategorii 40–50 let 200 metrů a ti mezi 50 a 60 roky 190 metrů. Pokud jde o rány železy, obvyklá délka sedmičkou hráče s HCP 18 se uvádí asi 120 metrů. U hráčů s HCP 10 a lepším to je více, okolo 135 metrů, u starších hráčů, začátečníků atd. pak méně než 120 metrů.

Především délky drajvů jsou pro celkovou délku hřiště určující. Pokud se hráč s ranami okolo 200 metrů postaví na žlutá odpaliště Albatrossu s délkou 6059 metrů, pak ho čekají hned čtyři poměrně dlouhé čtyřpary s mírami 411, 382, 381 a 369 metrů. A také třípary o délce 169, 168 a 163 metrů. Tady všude asi nebude zmíněný golfista hrát do greenů železy, ale hybridem, někde dokonce dřevem. Budou to pro něj z hlediska vzdálenosti spíše bogey jamky. Naopak při délce hřiště okolo 5600 metrů, což je například Loreta ze žlutých, ho čeká nejdelší čtyřpar o délce 373 metrů a nejdelší třípar s délkou 150 metrů. Do greenů tu bude na tříparech hrát většinou železem, u čtyřparů bude moci být druhou ranou v regulaci.

Mezi Albatrossem a Loretou je přes 400 metrů vzdálenostní rozdíl. To už je opravdu hodně. Kdybychom tyto metry rozložili na všech deset čtyřparů na hřišti, pak má každá jamka rozdíl 40 metrů. Je něco jiného hrát každou čtyřparovku 320 metrů, nebo 360 metrů, tedy po drajvu dlouhém 200 metrů pokaždé brát do ruky železo na 120 metrů, nebo hybrid na 160 metrů. Ale i 200 metrů rozdílu je už znát, protože to může znamenat šest jiných jamek, tedy třetina hřiště, a každá o 33 metrů kratších/delších…

CELÝ ČLÁNEK naleznete v květnovém vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 14. KVĚTNA 2020