KOMENTÁŘ: Fňukači a jiní nespokojenci

NAPSAL MI KAMARÁD esemesku: „Mám pro tebe téma… Golfista, nejčastěji důchodového věku, jehož při hře doprovází žena golfistka, většinou výrazně submisivní. A ten průběh jejich hry je pokaždé stejný: On si stěžuje, pořád něco vysvětluje, se vším je nespokojený. Obtížný uplakánek.“

Určitě jste se s podobným typem už také setkali. Osobně jsem si je překřtil na „fňukače“. Nemusí to být vždycky hráč postaršího věku, ale v drtivé většině je to muž. Ženy se naopak s nezdary na golfu vyrovnávají o poznání lépe. Nejsou tak soutěživé, sportovní výkony pro ně nemají tak zásadní význam.

Fňukač je představitelem široké skupiny věčně nespokojených hráčů. Jejich nespokojenost plyne z faktu, že mají o své hře příliš růžové představy a zároveň na sebe kladou vysoké nároky, kterým pak nejsou schopni dostát. Kupříkladu mají HCP 15 a domnívají se, že by měli hrát automaticky pod 90. Což se jim daří jen někdy. Nejčastěji se nespokojenec projevuje extrovertně: Je viditelně naštvaný, nadává a vzteká se, obviňuje hřiště, počasí, špatné greeny, hlasité spoluhráče atd. Naopak nespokojenec fňukající je jiný. I on má pocit, že by mohl hrát pary častěji a že putty by mu tam měly padat s větší frekvencí, avšak svoji nelibost přetváří spíše do introvertní lítostivosti a pocitu marnosti, do ukřivděných lamentací a celkového postoje životní obtížnosti. V tom je sice o trochu snesitelnější, méně agresivní než nespokojenec extrovertní, ale ve výsledku dokáže i on spoluhráčům hru otrávit. Poslouchat někoho, kdo po každém neproměněném puttu hořekuje, jak se mu smůla lepí na paty a jak je dneska všechno proti němu, je únavné.

Golf je hra potměšilá, jízlivá, někdy skoro až nespravedlivá. Ve svém celku, když hrajete často a vytrvale, je však nakonec férová, protože je v tom, jak dávkuje štěstí i smůlu, vyrovnaná. Jestliže vám při jedné hře okolnosti skutečně nepřejí, jestliže vám míče o půl metru končívají v bunkerech, roughu či ve vodě, pak při další hře se vám zase míč letící přímo do lesa odrazí zpět na fairway a od bunkeru ho zachrání v trávě ležící hrábě. Vše se nakonec nějak vyrovná, plusy a minusy se vzájemně vyváží.

Mnozí hráči nejsou schopni si tuto skutečnost uvědomit. Čekají, že realita jim bude vždy dobře nakloněna a dlouhé putty jim tam budou padat často a pravidelně. Takový přístup je však přímo proti logice a duchu golfu. Takovým hráčům by bylo záhodno doporučit, aby buď zkusili jiný, méně soutěžní sport (chůze, plavání, cykloturistika), nebo aby se vrhli na činnost úplně jiného charakteru. Napadá mě zahradničení – tam když zasejete, plejete a dostatečně zaléváte, skoro vždy se dostaví úspěch. Ale golf, a vlastně jakýkoliv sport typu hry, je vždy spojen nejen s výhrami a ziskem, ale také s nezdary a prohrami.

Nicméně na věc se lze podívat i z druhé strany. Věčných životních stěžovatelů, permanentních nespokojenců, lidí hledajících chyby všude jinde a nikdy ne u sebe, určité procento v populaci vždycky bylo, je a bude. Svoje základní povahové vyladění si navíc člověk příliš vybírat nemůže, protože je dáno geneticky a také výchovou od nejútlejšího dětství. Někdo je od přirozenosti optimista, někdo se přes nezdary přenáší snadno, jiný je spíše pesimista a někoho neúspěchy zasahují citelně.

Je pak na ostatních, aby si s touto skutečností uměli poradit. Pokud jsme na golfu, tak na fňukající i vztekající se nespokojence může platit vlídné slovo, pochopení, zároveň však okořeněné jistým vhledem a vědomím, že dané chování není úplně vhodné. „Ano, ten putt tam měl spadnout, měl jsi holt zase tu prokletou smůlu, ale to přece známe všichni, mě to taky potkává. Nezbývá než se s tím smířit…“ Když nepomůže vlídnost, lze být otevřenější: „No jo, kamaráde, když ty chceš, aby ti tam padaly pětimetráky – a přitom rekreanti mají z pěti metrů jenom deset procent pravděpodobnosti, že to tam spadne! I na PGA Tour jim tam padá jenom dvacet procent takových puttů. Tak se nediv…“

Můžete být ještě drsnější a otevřeně hráči říct, že prostě hraje mizerně a nic jiného v tom není, ale to už většinou přesahuje hranice slušného i možného. Pokud tedy ony měkčí varianty nezabírají, je potřeba prostě věc vzít na vědomí a přijmout ji. Podobně jako se musíme smířit s dabláčem či sněhulákem. Jestliže k herní stránce golfu patří nepříznivé okolnosti i špatné výsledky, pak k lidské stránce této hry také patří nevyhovující, nepříjemní spoluhráči. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale pokud se přes to nedokážeme přenést, pak je určitě lepší místo golfu pěstovat třeba mrkev nebo kedlubny.

– ANDREJ HALADA

Autor je zástupcem šéfredaktora magazínu Golf Digest.           

CELÝ ČLÁNEK naleznete ve druhém podzimním vydání magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 15. ŘÍJNA 2020