MARTIN PROKOP: Je to jako lézt na horu

MŮŽE SE ZDÁT, ŽE to jsou dvě naprosto odlišné disciplíny, a přesto byste těch spojitostí mezi golfem a Dakarem našli víc, než si dokážete představit. Není to jen tempo, rozložení sil, koncentrace, trpělivost, potlačení vlastního ega, ale oba sporty spojuje i touha vítězit. Vítěz bere vše, druhé místo nikoho nezajímá. MARTIN PROKOP, nejlepší český jezdec rallye, začínal s golfem dokonce dřív, než si sedl za volant ostrého závodního speciálu. Hraje dodnes, ale bere ho jen jako relax a říká: „Obě disciplíny jsou krásné, ale rallye je daleko tvrdší sport.“

VAŠÍ VELKOU VÁŠNÍ JE RALLYE, ALE HRAJETE I GOLF. DÁ SE NAJÍT NĚCO, CO BY TYTO DVĚ NESOURODÉ DISCIPLÍNY MOHLY MÍT SPOLEČNÉHO? Je to v první řadě sport a snaha něco dokázat. V obou případech na vás působí spousta okolností, stres, že to nechcete zkazit, což vás limituje. V golfu není riziko, že by se vám něco stalo, ale míček poletí do lesa, zkazíte si hru a ti, kdo jdou s vámi, vás porazí. Je to sportovní adrenalin, který je podobný a člověk v něm najde to, co hledá, tedy něco jiného než to, co dělá běžně každý den. V tom možná vidím tu spojitost, ale golf je větší pohoda. Všechno je hezké, zelené, klubovna je krásná. Je to úplně jiný svět než to, co dělám jako hlavní sport. Je to víc relax. Jste zapojený do děje, musíte se plně soustředit a je to navíc krásné. V rallye… nechci říct, že to není krásné, ale je to podstatně tvrdší sport.

 

KDY JSTE VLASTNĚ OBJEVIL GOLF? Ten přerod, kdy se společnost teprve formovala a hrál se povinně golf, jsem zažil s rodiči. To bylo v době, kdy golf začala hrát velká část českých podnikatelů, tedy v 90. letech minulého století. Táta golf nikdy neměl moc rád a bral ho spíš jako ztrátu času. To víc hrála mamka. Tehdy jsme si také celá rodina, včetně sestry, udělali zelenou kartu a chvíli ho hráli. Pak jsme na delší dobu přestali a já se k němu vrátil, až když jsem začal jezdit do Ameriky. Co byste také na Floridě dělali jiného? (smích) Tam je golf ideální odpočinek a aktivita. Můj golf spíš ovlivnila doba, kdy byl víc společenská záležitost, skoro povinnost, ale to se naštěstí začalo rychle měnit a lidé si našli jiné zájmy. Vlastně jsem ho začal hrát dřív, než jsem začal závodit.

 

NEJRADĚJI TEDY HRAJETE V ZAHRANIČÍ? S manželkou si rádi vybíráme zajímavé destinace. Ne že by jich bylo moc, ale jsou to třeba krásná hřiště v Americe. Člověk se tam cítí daleko volnější. Často v rámci dovolené na golfových hřištích rádi i bydlíme. Tam je to ta správná pohoda, žádný handicap. Přijdete do klubu, popovídáte si s obsluhou na recepci a jdete hrát, je to příjemné. Každý je na vás milý. Vždy když někam jedeme, hole si s sebou bereme a snažíme se hrát.

 

A NEJVĚTŠÍ ZÁŽITEK? To bylo Monte Carlo, v kopcích nad Monakem, tisíc metrů nad mořem. Je tam chladněji než dole na pobřeží, místy hrajete i nad mraky a ten přes sto let starý klub má neuvěřitelnou atmosféru. Je tam znát jeho dlouholetá historie a tradice. Z jedné jamky koukáte na moře a na celé město pod sebou. To je magické, neuvěřitelný zážitek pro každého. Obecně všechna hřiště v Provensálsku a na Azurovém pobřeží jsou skvělá, ale tohle bylo pro nás asi nejvíc, co jsme zatím zažili. Ovšem pravdou je, že toho zatím tolik nebylo.

 

JEŠTĚ NEŽ SE DOSTANEME K DAKARU, JE NĚCO, CO SE DÁ Z GOLFU VYUŽÍT V RALLYE A NAOPAK Z RALLYE V GOLFU? Je to soustředění, řevnivost – chcete uspět a musíte umět stáhnout emoce. Zvláště golf se nedá hrát emotivně, protože vás pak přestane poslouchat. Stejné to je na Dakaru. Tam musíte také podávat výkon dlouhodobě a co nejkonzistentněji. Někdy hrozí, že na sebe necháte působit emoce, ať je to pro technickou poruchu, soupeř na vás tlačí nebo soupeře začnete dojíždět, a když tomu podlehnete, dřív nebo později uděláte chybu. Necháte se tlačit nebo spěcháte moc. Když někoho dojíždíte, musíte jet třeba hodinu nebo dvě metr po metru a připravovat se na tu vzdálenost, kdy mu můžete dát signál a on uhne. Pracujete s emocemi, které tam nepatří. To samé je v golfu. Vidíte, že se vám nedaří nebo že se daří soupeři. Také se musíte naučit pracovat se spoustou různých vlivů a snažit se být co nejvíc v klidu.

 

WRC JE DVACETIMINUTOVÝ SPRINT, DAKAR NĚKOLIKAHODINOVÁ ETAPA. GOLF ČTYŘI HODINY KONCENTRACE, TEMPA A SPRÁVNÉHO ROZVRŽENÍ SIL. JE TO PODOBNÉ? Přesně jak říkáte. Golf není na deset minut, není to hokej, kdy střídáte po několika vteřinách a můžete do toho dát všechny emoce, všechny síly. V golfu a na Dakaru si musíte umět vše správně rozvrhnout.

 

A MOŽNÁ JEŠTĚ JEDNA PODOBNOST. V RALLYE MÁTE SPOLUJEZDCE, V GOLFU CADDIEHO, A JE TO O NAVIGACI NEBO HERNÍ STRATEGII. DÁ SE I V TOM NAJÍT NĚJAKÁ PARALELA? UMÍTE POSLOUCHAT SVÉHO TÝMOVÉHO SPOLUHRÁČE A JAK MOC JE PRO VÁS DŮLEŽITÝ? Je pravda, že caddieho jsem ještě nezažil, ale spolujezdec je v obou disciplínách, rallye i Dakaru, velmi důležitý. V rallye to je diktát, který sedí na každou zatáčku, kterou projíždíte. Sled informací je velmi rychlý a musí být intuitivní. Nesmíte přemýšlet nad tím, co vám spolujezdec řekne, a prostě to udělat. Musíte mu věřit a pak to může fungovat. U Dakaru informace přicházejí pomaleji, máte je třeba po několika kilometrech a musíte spolu najít tu správnou cestu. Kolikrát má pilot svou vizi, kam jet, a navigátor mu řekne, ať jede někam úplně jinam. V tom momentu vám to v hlavě začne šrotovat a říkáte si: „Ty jo, všichni jeli tudy, proč já mám jet zrovna tam?“ V tom jsou ty bolavé momenty, ale s Viktorem Chytkou jsme si už našli způsob, jak si vše ověřovat, a v poslední době se nám to i daří a tolik nebloudíme. Kolikrát je těžké říct: „Jo, máš pravdu, jedu do neznáma a ten bod tam někde bude.“

 

JE TO O POTLAČENÍ EGA? U obou, pilota i navigátora. Já mám sice klidnější, ale velké ego. Viktor je výbušnější. Oba jsme museli najít tu správnou souhru, aby nás naše ega nebrzdila. Ta do závodu nepatří. Můžete je řešit před a po, ale během závodu nemůžete ještě navíc řešit problémy s čistou hlavou. Nevím, jak bych to řešil s caddiem, protože netuším, jak to mezi hráčem a kedíkem chodí, jak moc jim hráči věří nebo jak velký tým za sebou mají. Ale možná je to podobné. Já za sebou mám mechaniky, inženýra na motor a spoustu dalších specialistů, se kterými řešíme vše během závodu. Je to spousta lidí, které mám okolo sebe. Ale asi to bude v golfu na profesionální úrovni stejné.

 

POJĎME UŽ ALE OPRAVDU K RALLYE. FIONA PRO WRC, SHREK PRO DAKAR – PROČ JMÉNA Z KRESLENÉHO FILMU? Vždy jsem si říkal, že budu svoje auta pojmenovávat, a zrovna tahle dvě jména se sešla tak zvláštně. První byla Fiesta, tak nás napadla Fiona, pěkné auto. Pak přišel film Shrek a řekli jsme si: „Fiona je krasavice, která dokáže být i pěkně drsná.“ V roce 2016 jsme přičichli k Dakaru, koupili nové auto a přemýšleli, jak se bude jmenovat. Jediné, co nás tehdy napadlo, bylo, že to auto je tak ošklivé, že to bude Shrek. Až pak nám došlo, že to je jak z filmu, Fiona a Shrek. Jména je velmi příjemné používat, ne jen jako ve velkých týmech suše pojmenovat vůz třeba F150R. Jak byste pak řekli: „Hele, strč do toho F150R…“ Každé auto má své jméno a je jedním z nás.

 

JE SHREK ČISTÝ SPECIÁL, NEBO VYCHÁZÍ ZE SÉRIOVÉ VÝROBY A FORDU RAPTOR? V tom autě není v podstatě vůbec nic z koncepce klasických aut. Je to prototyp a je jediný na světě. Asi bychom jich mohli postavit víc, ale stejně by byl každý unikát. Je vymyšlený a vyrobený rukama mých mechaniků v Jihlavě. Jsou pravidla, do kterých se musíte vejít, ale jak to uděláte, je v podstatě na vás. My máme speciál svařený z trubek, do kterého se jen vloží závodní sériový motor, což je jediná sériová věc na celém autě. Je to pětilitrový motor V8 z Fordu Mustang s jediným omezením, a to je průchod vzduchu přes restriktor o průměru 36 milimetrů, takže se motor nemůže pořádně nadechnout. Když ho z auta vyndáme, tak je to taková raketa, že bych s tím ani závodit nechtěl.

 

PROČ ZROVNA MOTOR Z MUSTANGU? Má dvě dobré vlastnosti: Hodně vydrží a je velmi levný. Tenhle závodní motor můžete v Americe koupit téměř na ulici za 5000 dolarů a jakoukoli součást na něj za pár dolarů. Klidně ujede dva Dakary za sebou a pořád pojede.

 

MÁM SI TO PŘEDSTAVIT TAK, ŽE ZAVOLÁTE DO FORDU A ŘEKNETE „POTŘEBUJI VAŠE LOGO, MOTOR Z MUSTANGA A ČELO, STŘECHU A DVEŘE Z RAPTORA – ZBYTEK UŽ SI DODĚLÁM SÁM“? Právě že ne. Kdybyste obě auta postavili vedle sebe, tak je to jak malý s velkým. Sériový Raptor je obrovský pick-up a ten závodní je vedle něj jako angličák. Třeba jen světla jsou pro Shreka asi o dvě třetiny menší. Auto je o 1,5 metru kratší a vše je vlastně zmenšené. Jediné, co zůstalo, je čelní sklo. Vše ostatní si musíte vyrobit sami.

 

POKUD SE TEDY NEBUDEME BAVIT O ČISTÝCH SPECIÁLECH, JAKO JE TÝM PRODRIVE A JEJICH BUGINA, JSOU VŠECHNY MINI, TOYOTY, HUMMERY NEBO PEUGEOTY PODOBNÉ KONSTRUKCE, JEN NAPODOBENINY SÉRIOVÝCH AUT? Všechna nejlepší auta na Dakaru, kterých může být tak 40, jsou prototypy. Jediný vůz, který se opravdu podobá sériovému autu, je momentálně Toyota, ale oni tak mají postavený marketing. Jakmile z něj ale sundáte kousek karoserie, poznáte, že to je stejný prototyp, jako máme my…

 

S ROBINEM DRAHOŇOVSKÝM
Foto Martin Kabát / MP Sports

           

CELÝ ČLÁNEK vyšel v magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 13. KVĚTNA 2021