SRDEČNÉ POZDRAVY Z ROYAL ST. GEORGE’S

Tak jako postava Jamese Bonda, kterou stvořil, i spisovatel Ian Fleming měl ke golfu blízko, a jestli se někde cítil doma, bylo to v dějišti letošního Open Championship.

Agent 007 vede skoro komiksový život, jaký je snem každého kluka: Potýká se se zlem ve jménu vlasti a královny, ať už pomocí důvtipu, nebo hrdinských činů, a samozřejmě má povolení zabíjet. Jeho práce mu přináší slávu, často ho zavede do exotických končin a zajišťuje mu stálý přísun krasavic, které nevyhnutelně podléhají jeho mužnému kouzlu – nakonec v něm najde zalíbení i Goldfingerova pilotka, lesbická zlodějka Pussy Galore. Bond každou ženu jen použije ke svým cílům, a jde dál. Cestuje nalehko. Nikdy není doma, ale doma je všude, ať už má na sobě smoking, nebo jen ručník.

 Do šedivého poválečného období, kdy vládl nedostatek a někdejší velká britská říše se stále zmenšovala, vnášely bondovské romány napětí, život a hrdinství. Žádný padouch, žádný šílený plán na ovládnutí světa nemohli Bonda zastavit. Určitému typu Angličanů vrátila tato románová postava hrdost, protože vytvářela dojem, že v zákulisí je to stále britské impérium, které tahá za nitky. Je to Bond, kdo nakonec uchrání americký Fort Knox od Goldfingerova ďábelského plánu. Je to Bond, kdo zdá se zcela sám vyhrává studenou válku. Bondův americký protějšek Felix Leiter je proti němu padavka. Jak vysvětlil anglický spisovatel Kingsley Amis: „Úloha postavy Felixe Leitera, což je v podstatě nula, spočívá v tom, že jakožto Američan dostává příkazy od Bonda, který je Angličan.“

Fleming do Bonda v jistém smyslu promítl sám sebe. Autor se narodil v londýnském Mayfairu roku 1908. Jeho dědeček vydělal jmění investicemi do amerických železnic a založil obchodní banku jménem Robert Fleming (Chase Manhattan Bank ji v roce 2000 koupila za sedm miliard dolarů). Robertův syn Valentine – Ianův otec – byl členem britského parlamentu. Je to klasický příběh privilegované třídy se smutným podtónem: Fleming byl ze čtyř bratrů, potížista, a ve škole ho šikanovali. Jeho otec odešel v roce 1914 na bojiště první světové války a osm dní před Ianovými devátými narozeninami padl na západní frontě. Jeho nekrolog do Timesů napsal Winston Churchill.

Fleminga poslali do internátu, a to rovnou do toho nejprivilegovanějšího ze všech – do Etonu. Vynikal ve sportu, činil se v redakci školních novin a později se dostával do problémů kvůli svým nejoblíbenějším mimoškolním aktivitám: autům a ženám. Byl několikrát na stáži v různých evropských resortech, kde se zdokonaloval v cizích jazycích a lyžařských dovednostech, a poté se zapsal na Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu. Odešel ani ne po roce, bez hodnosti, zato s ošklivou kapavkou.

Ponořil se do víru městského života a taky novinařiny, která vám může zajistit bezplatnou jízdenku za dobrodružstvím. Když byl v roce 1933 v Moskvě, aby sledoval jistý soudní případ, požádal o rozhovor se samotným Josefem Stalinem a byl v šoku, když mu od něj přišel ručně psaný vzkaz s omluvou, že rozhovor neposkytne. V Londýně kolem sebe postupně utkal síť požitkářství, do které patřili různí příslušníci zlaté mládeže, darebáci, kamarádi z mokré čtvrti a parťáci z golfu. V roce 1934 si s mnoha takovými vyrazil z kopýtka, když si nechali vypravit zvláštní vlak do tehdy nového resortu Gleneagles ve Skotsku. Měli v něm jeden vagon speciálně na taneční zábavy a jeden jako hráčské doupě. Za golfem a hazardem ale pravidelně vyráželi i na kontinent, když trávili víkendy v resortech Le Touquet a Deauville.

S golfem začal Fleming už na škole a jako dospělý si rád zahrál, ať byl právě kdekoli. Jeden člověk, který s ním hrával, prohlásil, že Fleming vypadal při svém krátkém a rychlém švihu „jako služebná zametající podlahu“, ale nevedl si na hřišti vůbec zle. Na jednom pro-am v hrabství Berkshire nedaleko Londýna roku 1957 byl Fleming spoluhráčem Petera Thomsona, který byl v té době už trojnásobným vítězem The Open a později ho vyhrál ještě dvakrát. V rámci přípravy na turnaj si Fleming znovu přečetl svou oblíbenou knihu o golfu, How to play your best golf all the time od Tommyho Armoura, kterou později zmínil v románu Diamanty jsou věčné…

        

CELÝ ČLÁNEK vyšel v magazínu GOLF DIGEST C&S, které vyšlo VE ČTVRTEK 10. ČERVNA 2021