před 2 lety, 27.10.2021 12:38 Tomáš Dvořák foto: archiv Ivana Paggia ČASOPIS

FRAJER GOLDY

BYL NEJVÝZNAMNĚJŠÍ OSOBNOSTÍ českého golfu 90. let. Také jednou z důležitých postav historie hry v českém prostoru z hlediska celého 20. století. Hanuš Goldscheider, prezident České golfové federace v letech 1993–2001. Narodil se v den třetího výročí založení samostatného československého státu, 28. října 1921 v Plzni, tedy před rovnými sto lety. Zemřel před osmdesáti lety, ve věku 79 let 28. února 2001. Připomeňme si tohoto výjimečného člověka, jehož život rozhodně nebyl přímočarý ani snadný.

S ANDREJEM HALADOU

Hanuš Goldscheider vyrůstal v Plzni, v židovské rodině obchodníka s oděvy, jeho matka pocházela z Vídně. I proto hovořil od dětství plynně německy. Maturoval na plzeňském gymnáziu, v mládí byl členem skautského oddílu. Kvůli válečným událostem a svému původu byl v listopadu 1941 tehdy vůbec prvním transportem AK I deportován do koncentračního tábora Terezín. Odtud ho na konci roku 1943 odvezli do Osvětimi, poté do tábora v německém Schwarzheide a nakonec se dostal s pochodem smrti v roce 1945 zpět do Terezína. Z rodiny přežil válku pouze on a jeho mladší bratr František Goldscheider (1924–1991), později významný filmový publicista a historik, v kulturně plodných 60. letech šéfredaktor čtrnáctideníku Kino (za normalizace ovšem odstavený), který v roce 1981 emigroval do Západního Německa.

O svém mládí, židovství a především válečné zkušenosti hovořil Hanuš Goldscheider v roce 1993 v rozhovoru-svědectví pro Židovské muzeum v Praze. Část je publikována v memoárové knize Alexandera Goldscheidera, syna Františka Goldscheidera, a tedy Hanušova synovce, nazvané Cílené náhody (vyd. 2020). Zde je také zmíněno, že Hanuš Goldscheider užíval první polovinu svého života jméno Honza (Honzo či Johnny ho také oslovovali přátelé z golfu), teprve pak přešel k jménu Hanuš.

Alexander Goldscheider svého strýce charakterizuje slovy: „Vyzařovala z něj síla, odhodlanost i větší tvrdost než z mého něžného otce.“ Hanušovy vzpomínky pro muzeum charakterizuje takto: „Vše vypráví svým typickým věcným stylem, fakticky, bez přehánění, bezprostředně a obdivuhodně bez emocí.“ A sám Hanuš svoji povahu vystihl: „Když nás tehdy v prosinci 1943 vyklopili v Auschwitzu na rampě, bylo mi hned jasné, oč jde. Ale já taky naprosto jasně věděl, že já to přežiju, že mě nedostanou.“ V knize na Honzu-Hanuše vzpomínají i ti, kdo s ním prožili válku: „Honza byl vždycky frajer… opravdový, jak se říká, mensch!“ zmiňoval Viktor Leiner, jeho spoluvězeň z Terezína a Osvětimi; termín mensch je v jidiš vysokým komplimentem vystihujícím člověka s integritou, seriózního, lidského, nápomocného. Bratru Františkovi zachránil Honza při pochodu smrti život, když ho kromě jiného držel polomrtvého v otevřeném vagonu nad vodou, aby se neutopil. V Osvětimi se podle Leinera dokázal při nekonečném stání v ledové zimě postavit nacistickému dozorci: „Ten vytáhnul pistoli, aby ho zastřelil, ale Honza mu dokázal říct něco, že pistoli zastrčil, jen ho párkrát vší silou praštil…“

Hanuš Goldscheider po roce 1945 vystudoval šest semestrů Vysoké školy obchodní, pracoval pro Čs. aerolinie a pro leteckou společnost Pan American. Po roce 1948 byl opět perzekuován – počátkem 50. let ho téměř rok i věznili v Plzni na Borech kvůli svému protikomunistickému postoji. Musel také vystřídat řadu zaměstnání.

PŘÁTELSTVÍ Z VLAKU

S golfem se seznámil koncem 40. let, a to při cestě vlakem do Mariánských Lázní. V něm se potkal s o šest let starším Hanno Tonderem, nejlepším československým golfistou meziválečné éry. Tonder tehdy ani ne třicetiletého Goldscheidera pozval, aby se šel podívat na mariánskolázeňské hřiště. Tím se Goldscheider dostal ke sportu, který se mu měl stát celoživotním zájmem i náplní.

Když se mohly koncem 50. let zakládat golfové oddíly při tělovýchovných jednotách, stal se Goldscheider členem oddílu TJ Dynamo Praha (vznik 1958), později přejmenovaného na TJ Slavia Praha. Během 60. let obohatil golfovou společnost o akce spojené s promítáním filmů věnovaných golfu, konaly se např. v pražském sále Olympic ve Spálené ulici. Diváci měli možnost vidět, jak se golf hraje na Západě. Je pravděpodobné, že Goldscheiderovi coby hlavnímu organizátorovi pomáhal i jeho bratr František, který měl přístup k filmům, jež se běžně do kin nedostávaly.

Organizačně se Hanuš Goldscheider projevil už v 60. letech, při turnaji pořádaném roku 1965 v Mariánských Lázních; jedno ze tří kol se hrálo také v Karlových Varech. Šlo o první golfový turnaj v Československu od roku 1947 s mezinárodní účastí. Iniciátorem akce byl předseda oddílu TJ Slavia Praha Lubor Draxler, přičemž Goldscheider mu pomáhal jako propagačně-výchovný referent oddílu. Turnaje se účastnil i slavný švédský hokejista, posléze golfista Sven Tumba Johansson. I díky němu měla událost hojnou návštěvnost, a golf tak mohl být představen většímu publiku. Úspěšnost turnaje a trvalá snaha o legalizaci hry vyústily v přijetí golfu do struktur sportu a zřízení vrcholného celostátního orgánu v rámci ČSTV. Tímto orgánem byla Ústřední sekce golfu při ČSTV.

V roce 1968 byl založen Československý golfový svaz a Hanuš Goldscheider se stal jeho mezinárodním tajemníkem. Vedl také jednání s European Golf Association o obnovení členství v této organizaci, kterou Československo v roce 1931 spoluzakládalo. Ve funkci mezinárodního tajemníka Goldscheider působil po celá 70. a 80. léta. Vedle vstupu do EGA se zasloužil také o vstup do World Amateur Golf Council. Úspěšně se mu dařilo navazovat četné kontakty s významnými golfovými představiteli z Evropy, především z Velké Británie. To mu umožnilo zajistit účast našich hráčů na některých zahraničních turnajích a také pořádat u nás řadu turnajů a mistrovství s mezinárodní účastí (např. mezinárodní amatérské mistrovství Evropy juniorů 1979). Už v roce 1978 byl Goldscheider za svoji práci oceněn tím, že ho jako prvního zástupce Československa přijali do prestižního klubu The Royal and Ancient Golf Club of St. Andrews.

…