před 2 lety, 07.04.2022 11:39 Tomáš Dvořák foto: Golf Digest C&S ČASOPIS

Vítejte na Georgia National: Alternativní historie hřiště, kde se hraje Masters

KDYŽ SE BOBBY JONES a Clifford Roberts rozhodli založit golfový klub, který dnes známe jako Augusta National, nedrželi se ve svých záměrech při zemi: Plánovali dvě 18jamková hřiště (jedno pro dámy), tenisové kurty, bazén, venkovní squashové kurty, stezku pro jezdce na koních, rozsáhlou výstavbu včetně přinejmenším dvou velkých budov přímo u hřiště a k tomu všemu 1800 členů, mezi nimiž měl být značný podíl cizinců. Na jaře 1931 našli v Augustě v Georgii ideální místo pro realizaci svých úmyslů: pozemek s někdejší stromovou školkou, kde to podle Jonesových slov „vypadalo, jako by tam golfové hřiště už bylo“.

Napsal David Owen / Ilustrovala Violet Frances

Jenže Jones s Robertsem měli tu smůlu, že se do svého projektu pustili v době, kdy svět zachvátila velká hospodářská krize. Vybrali tak jen zlomek peněz, které potřebovali, a i po třech letech soustředěného inzerování po celých Spojených státech měli z plánovaných 1800 členů jen 76. Přitom poplatky byly lákavě nízké: Členství vyšlo na 60 dolarů pro muže a 5 dolarů pro manželky a děti. Sotva spatřilo světlo světa jedno golfové hřiště, a ještě ani nebylo hotové, byli už oba muži po uši v dluzích. V roce 1935, osm měsíců poté, co zde Gene Sarazen při druhém Masters odehrál „ránu, kterou slyšel celý svět“, věřitelé požádali o odprodávání majetku klubu. Nakonec se Augusta National začala finančně postupně vzpamatovávat, jenže vzápětí udeřila další katastrofa – válka. Krátce po Masters 1942 klub zavřel a po zbytek války se turnaj nekonal.

To, že Augusta National a turnaj Masters dnes vůbec existují, můžeme připsat hlavně paličaté odhodlanosti Robertse, který byl rozhodnutý vybudovat navzdory všem protivenstvím trvalý pomník Jonesovi. Ale co kdyby se to tenkrát vyvíjelo jinak? Co kdyby se ekonomický rozkvět 20. let přelil i do let třicátých? Co kdyby se Jonesovi a Robertsovi podařilo sehnat dost financí na to, aby svůj projekt zrealizovali v plánovaném rozsahu? Co kdyby nějakým zázrakem nevypukla druhá světová válka? Co kdyby klub opravdu dostal jméno Georgia National (což Roberts prosazoval, poněvadž byl přesvědčený, že když bude v názvu klubu jméno státu, místní ho určitě podpoří)? Jaká by Georgia National dnes byla?

Klubovna

Nejznámější klubovnu v Americe postavil v roce 1857 přistěhovalec z Irska a zemědělský inovátor Dennis Redmond, který do Augusty přišel z města Utica ve státě New York. Chtěl dokázat jižanským farmářům, že by mohli místo bavlny pěstovat ovoce. Také dům, který si sám navrhl, pojal jako modelovou ukázku „jižanského venkovského domu“ s betonovými zdmi tlustými půl metru.

Když se byli Jones s Robertsem později na pozemku podívat, z domu už byla ruina. Chyběla v něm kuchyň, ale i vodovodní a elektrické rozvody. Měl sice 14 pokojů, ale ty byly malé a tmavé a bylo v nich takové vlhko, že se nehodily ani jako skladiště. Navíc byla celá budova malá. V televizi vám možná připadá rozměrná, ale je to z velké části dané verandami, které mají na šířku skoro tři metry. Navíc současná budova má křídla, která byla dostavěna později. Všem bylo jasné, že jestli má z této stavby vzniknout aspoň trochu použitelná klubovna, bude třeba ji kompletně zrekonstruovat. Když se na budovu přišel na žádost klubu podívat jeden inženýr, došel k závěru, že členové „by zřejmě byli spokojenější v nějaké novostavbě, kde by měli veškeré moderní zázemí“.

Roberts s Jonesem ostatně ani nehodlali Redmondův dům zachraňovat – plánovali utratit 100 000 dolarů za novou budovu, která by byla několikanásobně větší. Za tím účelem si najali místního architekta a developera Willise Irvina. Projekt se však nedostal dál než k výkresům. Ty zachycují budovu se dvěma velkými křídly, zdmi z bílých cihel, břidlicovou střechou a ohromným neoklasicistním sloupovím v průčelí. Uvnitř byste našli dvě veliké šatny – jednu pro muže a jednu pro ženy. V mužské šatně se plánovalo 400 skříněk, část z nich dvojitých. Velká francouzská okna měla nabízet výhledy na hřiště a u spousty malých stolků kde by členové mohli hrát bridž, dát si oběd nebo sledovat ostatní, jak puttují na greenu osmnáctky. V listu Augusta Chronicle vyšel podrobný popis těchto plánů, a dokonce i nákres průčelí domu. Několik členů klubu Augusta National naopak horovalo za zachování původní budovy, ale takové debaty byly stejně bezpředmětné – klub neměl peníze ani na rekonstrukci, natož na novostavbu.

Na naší hypotetické Georgia National ale Jones s Robertsem mají peněz dost. A tak strhnou Redmondův dům a na jeho místě vyroste smělá budova navržená Irvinem. Začnou se v ní s oblibou scházet členové i s rodinami. Ve velké jídelně se často pořádají bankety, plesy a večírky.

A protože podle Irvinových plánů je budova natočená tak, že velká okna v mužských i ženských šatnách směřují k původní 18. jamce (dnes je to devítka), Jones a Roberts nikdy obě devítky neprohodí (což v reálném světě udělali roku 1935, mezi prvním a druhým Masters). A tak je 1. jamkou Georgia National ta, kterou jako první zamýšlel autor hřiště Alister MacKenzie, a sice desítka současné Augusty National. Čtyřparová dvojka, tříparová trojka a pětiparová čtyřka jsou úžasné jamky, ale nikdy se jim nezačne říkat Amen Corner.

Magnolia Lane

Magnólie, které lemují příjezdovou cestu v Augustě National, tu vysadili už někdy před americkou občanskou válkou. V roce 1931 už šlo o poměrně vzrostlé stromy a prašné stezce mezi nimi místní říkali Magnolia Drive nebo Magnolia Lane [Magnóliová alej, pozn. překl.], ale Jones s Robertsem se obávali, že mezi oběma řadami stromů není dost místa pro dvě auta vedle sebe. Proto si mysleli, že hlavní vstup do klubu budou muset dát 123 metrů jihovýchodně odtud, podél klikatící se silničky, která dodnes existuje – najdete ji západně od hřiště s třípary. Nakonec na Magnolia Lane s rozmyslem prořezali některé větve a došlo jim, že příjezdová cesta tamtudy vést může – a tak vznikl nejslavnější vstup ve světě sportu.

V naší paralelní Georgia National je ale Magnolia Lane pouze pro pěší. Hlavní vstup do klubu se nachází tam, kde si ho v jednu chvíli Jones s Robertsem představovali, tedy v místě, kde se kříží Washington Road a Eisenhower Drive. Členové klubu Georgia National mají svou Magnolia Lane rádi, ale využívají ji k procházkám, ne jako příjezdovou cestu. Když někdo z členů uspořádá v klubu svému potomkovi svatební hostinu, alej často poslouží jako vděčné pozadí rodinných fotografií. Osvědčí se také při pořádání různých her pro děti.

Golfová hřiště

Původně chtěli Jones a Roberts vybudovat ještě jedno 18jamkové golfové hřiště, pro dámy, a to v okamžiku, kdy počet členů klubu překročí tisícovku. Roberts napsal: „Většina mužů, kteří přijíždí do Augusty, má rodinu a ve většině případů manželky a dcery též hrají golf. Chceme-li, aby byla možnost členství lákavá, musíme něco nabídnouti rovněž dámám. Plány by tedy měly zahrnovati i další 18jamkové hřiště, jež bude poněkud snazší.“

Původní rozpočet na vybudování Augusty National tedy počítal s 200 000 dolary na turnajové hřiště z pera MacKenzieho a se 140 000 dolary na vybudování dámského hřiště. Druhou variantou, kterou Roberts s Jonesem zvažovali, bylo zakoupit pro dámy Lake Course, druhé hřiště Augusta Country Clubu, které na jihu s Augustou National sousedí. Ani na jednu možnost ale zdaleka nenashromáždili dost peněz. Turnajové hřiště zvládli vybudovat jen za 100 000 dolarů, tedy za polovinu plánované částky, ale jen za cenu toho, že řadu dodavatelů zkrátili na platbách – včetně samotného MacKenzieho.

Na alternativním Georgia National ale mají Jones s Robertsem peněz dost, a tak v roce 1932 skutečně kupují Lake Course [Jezerní hřiště, pozn. překl.], které se rozkládá na vzdálenější straně Rae’s Creek, poblíž jihovýchodního cípu klubových pozemků. (Lake Course se jmenuje podle jezera Olmstead, do kterého se Rae’s Creek vlévá.) MacKenzie zkrátí a předělá většinu jamek, a to s pomocí své kamarádky Marion Hollins (která skutečně v době budování Augusty National krátce MacKenziemu pomáhala jako konzultantka). Hollins vyhrála US Women’s Amateur 1921 a byla kapitánkou vůbec prvního amerického týmu pro Curtis Cup v roce 1932. Roku 1923 založila golfový klub Women’s National na newyorském Long Islandu a podílela se i na návrhu jeho hřiště. To ona seznámila Jonese s Mackenziem, a to v roce 1929 při exhibičním zápase v jejím dalším klubu Pasatiempo, které mimochodem rovněž navrhl MacKenzie. Hollins si kromě toho střihla roli developerky i na Cypress Point, kde to podle MacKenzeho tvrzení byla právě ona, kdo stál za designem tamní nejslavnější jamky, tříparové šestnáctky.

MacKnezie původně plánoval zbudovat v Augustě National ještě třetí hřiště, devítku, kde by se hrálo jen železy a putterem – byla by to jakási kratší verze hřiště s třípary, které později, v roce 1958, v Augustě opravdu vyrostlo. V roce 1933 pak MacKenzie navrhl delší verzi takového „zkráceného hřiště“: Mělo jít o osmnáctku, která by měřila 2249 metrů. Nejdelší jamka by měla 174 metrů, nejkratší pak 55 metrů. A ještě se chystal obohatit turnajové hřiště o regulérní 19. jamku měřící 82 metrů, jež by se nacházela v prostoru mezi odpalištěm 1. jamky a jamkovištěm 18. jamky, který se kdysi využíval jako tréninková plocha. Proč taková jamka? Roberts napsal: „Bobby Jones a několik dalších ředitelů se domnívá, že by mohlo býti zajímavé míti k disposici opravdovou 19. jamku, kteráž by mohla tomu, jenž prohrál, sloužiti co příležitost sázku zdvojnásobiti a získati prohranou sumu zpět či vše ztratiti.“ Ale na žádný z těchto nápadů nebyly peníze.

To fiktivní Georgia National má naditou peněženku, a tak nechá MacKenzieho 18jamkové hřiště pro železa a putter vybudovat – z větší části v místech, kde se dnes rozkládá hřiště s třípary. A na turnajovém hřišti opravdu vyroste ona 19. jamka, navržená podle tříparu, který Jones obdivoval a jednou si ho i načrtl: deváté jamky St. Annes Old Links v sousedství Royal Lytham v Anglii. Členové si na ní občas zahrají, než jdou do klubovny na večeři, a to i když nejde o sázku.