před rokem, 04.05.2022 17:55 Tomáš Dvořák foto: Golf Digest C&S ČASOPIS

Jak se stát chladnokrevným protivníkem

COLLIN MORIKAWA je ohromně milý člověk – pokud se ho tedy zrovna nepokoušíte porazit

NAPSAL DAN RAPAPORT

Jak je možné, že se golfista, který je třetí ve světovém žebříčku, dobře vypadá, má okouzlující úsměv, vyhrál dva majory, zasnoubil se se svou láskou z vysoké a má titul z prestižní univerzity, nedostal do výběru 10 nejpopulárnějších hráčů PGA Tour? Aspoň podle pořadí tzv. Player Impact Program, jenž rozděluje 40 milionů dolarů mezi hráče, kteří přitahují ke golfu největší pozornost. Vždyť Collin Morikawa – přinejmenším na papíře – k tomu má všechny předpoklady! Ve skutečnosti je ale vlastně nevýrazný. Jeho hra je velmi konzistentní, nikoli však dechberoucí. Tiger Woods popsal Morikawu jako „vysportovanějšího Jima Furyka“. Furyk nikdy neházel naštvaně holemi a ani Morikawa to nedělá. Nehádá se s nikým na sociálních sítích. Trochu to vypadá, jako by byl prostě až příliš hodný.

Takový je aspoň převládající dojem. Jak už to ale s dojmy bývá, neodrážejí tak docela realitu. Za tím širokým úsměvem a vstřícnou povahou se skrývá mladík doslova závislý na tom, aby vyhrával, mladík, který používá golf jako ventil pro svoji neukojitelnou touhu se poměřovat s ostatními. Collin Morikawa je jiný, než si myslíte.

„Soupeření je můj život,“ vyznává se. „Jsem až chorobně soutěživý. Pro lidi, kteří v sobě takovou soutěživost nemají, je to problém. Připadám jim s tím otravný.“

Všimněte si třeba, jak popuzeně reagoval na to, že se ocitl mimo desítku hráčů vybraných pro PIP (zřejmě skončil jedenáctý) a přišel tím minimálně o tři miliony dolarů: „Moje oblíbené číslo je pětka,“ napsal na Twitter, „ale teď to asi bude jedenáctka.“ A hned nato si změnil jméno na Instagramu a Twitteru na „Co11in“. To zrovna nesedí k pověsti slušňáka – dát tour takhle na pranýř a použít její podceňování jako motivaci pro sebe. On se jen tak nedá, akorát se to teprve začíná ukazovat.

„Nevím o žádné jiné sportovní lize, která by měla takový program a omezila ho jenom na deset lidí,“ všiml si Morikawa. „Je to divné? To si pište. Budou si hráči, kteří se do výběru nedostali, stěžovat? Asi jo. Ale já to beru tak, že se prostě musím líp prezentovat. Lidi to očividně chtějí.“

Něčím se už Morikawa prezentoval, a to svým raketovým nástupem mezi elitu. Už ve věku 23 let měl na svém kontě tři výhry na PGA Tour včetně jednoho majoru. Jeho vzestup mezi největší hvězdy je pozoruhodný tím, že v něm nebylo jediné zakolísání: skvělé výsledky mezi juniory, hvězdná kariéra na univerzitě, pozice nejlepšího amatéra světa, karta na PGA Tour získaná dva měsíce po přechodu mezi profesionály, první triumf měsíc poté a další rok už první major.

Po třech výhrách roku 2020 následovala trojice ojedinělých vítězství i v roce následujícím: V únoru vyhrál svůj první titul ze série WGC, v listopadu triumfoval na DP World Tour Championship a stal se i díky tomu prvním Američanem, který opanoval celkové pořadí evropské golfové série, a mezi to vklínil ještě svůj druhý grandslamový titul, když po brilantním výkonu ovládl The Open. Stejně ojedinělý byl způsob, jak tyto tituly ukořistil: Na WGC obešel bez jediného bogey posledních 16 jamek turnaje, na The Open posledních 31 jamek a na DP World posledních 41 jamek. Tyto suverénní, bezchybné výkony v závěrech turnajů mu vysloužily pověst golfisty, který umí dotáhnout turnaj k vítězství lépe než kdo jiný a který si libuje v těch nejvypjatějších momentech.

Jeho caddie J. J. Jakovac říká: „Všichni tvrdí, že jeho slabinou je puttování, že ho musí zlepšit. Ale on opakovaně proměňuje pod tlakem ty nejdůležitější putty. Na to musíte mít schopnost v podstatě na povel nasadit mimořádné soustředění. Collin je drsný protivník.“

Když loni krátce před The Open přijel Morikawa na Scottish Open, neměl žádné zkušenosti s linksovým golfem. Přestože ho předchází pověst nejlepšího hráče s železy na světě, tehdy v Renaissance Clubu právě železa celý týden netrefoval a nedokázal přijít na kloub tomu, jak železa reagují s tvrdou skotskou půdou. Navíc mu dělalo problémy i tempo puttů, protože greeny byly pomalejší. Skončil až na děleném 71. místě a po takovém výsledku by bylo snadné odjet na The Open s tím, že tam prostě bude jen nabírat zkušenosti, odbude si to svoje a pojede domů.

Ale houby. Místo toho se pustil do práce. Spousta dnešních profesionálů se schovává za své manažery, za své guru, za své trenéry. Snaží se mít pod kontrolou co nejvíc proměnných, aby zkrátka motor běžel bez zadrhnutí v pravidelném rytmu. Změna je nepřítel – a to platí zejména v týdnu, kdy se hraje major. Morikawa se ale situace nezalekl a odvážně se pustil do hledání odpovědí. Celý pondělek i úterek strávil slepováním kousků svého švihu a nakonec se rozhodl pro dvě velké změny: Ad jedna změnil u dlouhých puttů držení hole a ad dvě vyměnil tři ze svých želez za víc odpouštějící modely. Udělat něco takového těsně před turnajem kategorie major chce obrovské sebevědomí.

Na druhé devítce finálového kola se ocitl v souboji se dvěma hráči, kterým by mnozí ze sentimentu přáli titul: Louisem Oosthuizenem, který po spoustě těsných proher zase jednou bojoval o titul z majoru, a Jordanem Spiethem, který prožíval velký comeback. Ale Morikawa neměl náladu na sentiment. Oba porazil a stal se prvním hráčem v historii, který vyhrál dva majory při své první účasti na nich...