CADDIE SPIETHE PO MASTERS: „Tato chvíle nás nepoznamená.“
Stefanie Wei ve svém blogu Wei Under Par (Wei pod parem) se svolením caddieho Jordana Spiethe Michaela Grellera otiskla zprávu z jeho Facebooku, zveřejněnou dva dny po Masters. „Masters 2016 zabolelo“ napsal v jedné části Greller. „Nejsme však z toho smutní. Tato chvíle nás nepo
Stefanie Wei ve svém blogu Wei Under Par (Wei pod parem) se svolením caddieho Jordana Spiethe Michaela Grellera otiskla zprávu z jeho Facebooku, zveřejněnou dva dny po Masters.
„Masters 2016 zabolelo“ napsal v jedné části Greller. „Nejsme však z toho smutní. Tato chvíle nás nepoznamená a neměla by ani vás. Budeme pracovat víc, bojovat tvrději a budeme lépe připraveni. Odpovíme na to, tak jako mnohokrát předtím. Jak řekl jeden moudrý trenér: ´Vítězství ukazuje tvoji povahu a prohry ukazují tvoji skutečnou povahu.´ Jordanův model je pohoda a pokora, jak ve vítězstvích, ale především v prohrách.“
Přinášíme vám plné znění Grellerova postu: V roce 2011 bylo páteční kolo turnaje U.S. Amateur v Erin Hills předzvěstí scény, kterou jsem zažíval poté ještě několikrát. Pamatuji si to živě, jak hodně jsem se tenkrát naučil o sobě a 17letém Jordanovi Spiethovi. Potkali jsme se pár týdnů před tím na turnaji U.S. Junior Amateur, kde Jordan vyhrál svůj druhý titul. Naše cesty se znovu protkly v Erin Hills, na nejdůležitějším turnaji roku. Měl jsem to štěstí být caddiem Justina Thomase na třech turnajích této série, včetně toho na Erin Hills. Justin hrál neuvěřitelně v kvalifikaci jamkovky, kde se dokázal probojovat až do druhého kola, a to nebyla žádná maličkost. Bylo to v turnaji, ve kterém Angličan Jack Senior porazil Justina, a tím také ukončil moje týdenní pohádkové vyučování šestého ročníku. Byl jsem zahořklý, naštvaný a všechno jiné, jen ne dobrý vzor chování jak prohrávat. Jordan se svým tátou Shawnem jako caddiem postoupil do turnaje U.S. Amateur, a já jsem se rozhodl zůstat a jít s nimi. A heleďme se, kdo postoupil až to čtvrtfinále – nikdo jiný než Jack Senior. Emoce ve mně jen vřely a nepřál jsem si nic jiného, než aby to Jordan Jackovi nandal. Jack si vybudoval výrazné vedení a Jordan neměl daleko k prohře. Vařilo se to ve mně a v duchu jsem si říkal věci přesně jako ten zahořklý poražený. Ale Jordan zabojoval a s vidinou vyrovnání zápasu mířil na pětiparovou osmnáctku. Od získání lístku na Masters ho dělila jen jediná jamka a turnaj. Moje žaludeční nevolnost narůstala, když Jordan na poslední jamce zahrál bogey. Jack měl dva putty na postup do semifinále a na pokračování na největší akci v amatérském golfu. Jack pak zavěsil asi 80ti centimetrový putt. Co se ale stalo potom a později večer, mě jednoduše šokovalo. Jordan sundal čepici a řekl jen: „To je dobré“. Šel k Jackovi, podíval se mu zpříma do očí a potřásl mu rukou jako gentleman. Místo toho, aby odešel do šaten a utekl ze scény, zůstal tam a děkoval svým kamarádům, kteří ho doprovázeli. Oba dva mladící, které jsem potkal jen před pár týdny, mě pozvali abych se s Jordanovým otcem připojil ke společné večeři. Do pozdní noci jsme se smáli a vyprávěli si historky z turnajů U.S. Junior Amatuer a U.S. Amateur. Jordan neřekl o Jackovi jediné špatné slovo. Nebyla tam žádná panika, hněv ani smutek. Jordan nechtěl žádné sympatie kvůli své prohře. Jeho sebedůvěra a charakter nijak nezakolísaly. O několik týdnů později Jordan porazil Jacka ve Walker Cupu. Jack popsal Jordana slovy: „On je prostě talent. Má tolik talentu, že se nemusí ničeho bát. A přitom je to takový realista. Jsem si jistý, že jestli se kvalifikuji na The Open a potkáme se tam, přijde za mnou si prostě jen tak popovídat. On je prostě takový. Když jsme vyhráli Walker Cup, byl jedním z kluků, kteří slavili s námi, je to třída.“ Měl jsem to štěstí být součástí Jordanovi jízdy při každém jeho kroku v jeho kariéře na PGA Tour. To je cesta, na kterou vzal mě, moji ženu, rodinu a přátele. Ani ne pět let po Erin Hills vybojoval devět vítězství po celém světě. Dva majory. Titul ve Fed Ex Cupu. Stal se golfistou číslo jedna na celé planetě. Byl součástí dvou týmů President Cupu a jednoho Ryder Cupu. Je budoucí olympionik. K tomu má mnoho dalších zkušeností mimo hřiště, které jsou prostě k nezaplacení. I přesto všechno je nám při prohrách těžko a určitě ještě bude. V honu za kariérním slamem, který skončil na poslední jamce The Open, Jordan blahopřál svému kamarádovi Zachovi Johnsonovi a co víc, letěl s ním domů. Další měsíc, když Jason Day vyhrál svůj první major, Jordan prokázal mistrovství jak ve finálovém kole vyjádřit Jasonovi respekt. Master 2016 zabolelo. Klobouk dolu před neuvěřitelným finálovým kolem Dannyho Willeta a co víc, než gratulace, že se stal tátou. My jsme dostali obrovskou podporu a spoustu potěšujících zpráv. Ale necítíme lítost ani smutek. Tato chvíle nás nepoznamená a neměla by ani vás. Budeme pracovat víc, bojovat tvrději a budeme lépe připraveni. Odpovíme na to, tak jako mnohokrát předtím. A vlastně, golf je sport. Jsem nekonečně vděčný za svou milující ženu Ellie Greller, rodinu a přátele, kteří jsou s námi když vítězíme i když prohráváme. Tohle není o životě a smrti. Na světě jsou mnohem těžší boje než je ten, kterým se vyhrává Masters. [caption id="attachment_6414" align="alignleft" width="300"]
Jordan Spieth - The Masters 2016[/caption]
To co děláme je nám požehnáním.
Děkujeme za skvělou práci všem golfistům i kedíkům. To je výzva, která nás těší.
Jak řekl jeden moudrý trenér: „Vítězství ukazuje tvoji povahu a prohry ukazují tvoji skutečnou povahu.“ Jordanův model je pohoda a pokora jak ve vítězstvích, ale především v prohrách.
Student teď pokračuje, učí svého učitele a teď i milióny dalších, tak jako jsem to zažil já v Erin Hills.
Jordan Spieth zůstává stejně výjimečným, jedinečným a skromným člověkem jako před pěti lety, ve vítězstvích i v porážkách.
Komentáře (0)