NÁŠ TOUR PRO V UTAJENÍ: Když se z Ria odhlásí všichni, počítejte se mnou
Rory McIlroy se z olympijských her odhlásil. Popravdě? Vůbec mě to nepřekvapilo. Už o tom mluvil několik hodin nejen na hřišti, ale také v klubovně s jinými hráči PGA Tour. Teď to ale opravdu udělal a je to oficiální. Když byl golf v roce 2009 přidán mezi olympijské sporty, re
Rory McIlroy se z olympijských her odhlásil. Popravdě? Vůbec mě to nepřekvapilo. Už o tom mluvil několik hodin nejen na hřišti, ale také v klubovně s jinými hráči PGA Tour. Teď to ale opravdu udělal a je to oficiální. Když byl golf v roce 2009 přidán mezi olympijské sporty, reakce hráčů byla v podstatě velmi pozitivní. „Hele, na olympiádě bychom měli být. Proč jsme tam vlastně nebyli už dřív?“ Škoda, že se to nepodařilo již v Londýně v roce 2012, to bych si asi zahrál za tým USA.
Jenže teď, podle mého postavení ve světovém žebříčku, to spíš vypadá, že se na golf budu koukat jen z gauče ve svém obývacím pokoji na Floridě. Ale není to jen otázka mého postavení. Z žebříčku vypadla hromada jiných amerických, stejně jako mezinárodních hráčů.
Připouštím, že jsem byl překvapen, když se odhlásili první kluci. Navíc o tom, že by vůbec do Ria chtěl, jet nebyl od začátku přesvědčen Adam Scott, a pak ani Vijay Singh, Louis Oosthuizen nebo Charl Schwartzel. Jo a taky Marc Leishman. Možná jsem příliš velká individualita a myslel jsem si, že to všichni cítí stejně jako já, jenže se asi mýlím. Pro mě osobně by byl turnaj na olympijských hrách tím nejlepším, co bych si kdy mohl zahrát.
Ne, že by zrovna zisk zlaté medaile byl lepší, než jeden z našich čtyř titulů major – a pokud jakýkoliv profesionál říká něco jiného, jen si tím trochu dělá vlastní PR –, ale být tam, třeba na zahajovacím ceremoniálu, mezi nejlepšími sportovci světa, to je zkušenost, kterou nikdy třeba Ben Hogan, Arnold Palmer, Jack Nicklaus a možná ani Tiger Woods nedostali a nikdy nedostanou. Nemluvě o tom, že pokud jste mladí, slyšel jsem, že v olympijské vesničce to dokáže být někdy velmi divoké.
POČET GOLFISTŮ, KTEŘÍ SE Z RIA ODHLÁSÍ POROSTE TÍM VÍCE, ČÍM VÍCE SE OLYMPIJSKÉ HRY BUDOU BLÍŽIT.Pro hráče jako je Rory nebo třeba Danny Willet, kteří mají rodiny nebo o nich vážně uvažují, docela chápu jejich obavy z viru Zika. PGA nás pravidelně informuje o vývoji – a když Bubba Watson uveřejnil informace o očkování, bylo to docela děsivé –, nebyl bych překvapen, kdyby některá z velkých jmen, zejména v ženském startovním poli, se na poslední chvíli rozhodnou raději zůstat doma. Celkový počet dezertérů tak poroste tak, jak se budou hry blížit. Letos na jaře se v golfu objevily informace o dopingu a sám Dick Pound řekl, že i golf má své velké problémy. Upřímně řečeno, já si to nemyslím. Nevěřím, že by byl byť jediný hráč, který by měl strach z antidopingových kontrol. Je pravda, že krevní testy jsou daleko průzračnější, než ty, kterými procházíme na tour. Když jsem byl na jaře nemocen a dostal léky na předpis, měl jsem trochu strach, ale nakonec testy moče nic neprokázaly. Jasně, naše testy nebo testy na European Tour nejsou stejné jako na olympiádě, ale jediné, o co bych se staral, je abych zase nedostal horečku. Nechuť ke hrám, je možná dán také tím, že kluci prostě nechtějí jet v olympijském programu a dodržovat daná pravidla, být pod dohledem a neustále udávat, kde se budou po světě pohybovat a kdy jim kdo přijde odebrat krev. Pokud je zde stále i sentimentální názor, že na hrách by měli hrát amatéři – a možná je to jen pro někoho zástěrka proto, aby sám do Ria nemusel – jenže pokud hrajeme po celém světě, proč si nevyzkoušet něco jiného a velmi sexy. Chápu i to, že pro některé hráče to je jen marketing a otázka času v televizi pro jejich sponzory, nemůžete se jim divit, že se jim zrovna nechce hrát zadarmo. A hlavně, když už se rozhodnete do Ria jet, bude vás to stát hodně času a energie, která by vám mohla chybět v posledních turnajích FedExCuou, a to je o velkých penězích. Je to tak jen na vás, čemu dáte přednost. Penězům nebo zlaté medaily, o jejíž ceně zatím ani nikdo nic neví. A nemyslete si, nehrajeme jen golf, mnoho z nás má i své sponzorské povinnosti nebo práci na svých golfových akademiích. Kolik hráčů by tak mohlo na hrách chybět? Myslím si, že jakmile se jednou dostanete do světové top 50, je jen velmi málo hráčů, kteří by neřekli, že mají na práci něco jiného a lepšího. A pokud všichni vypadnou, počítejte se mnou. Co je ale už teď jisté, jakmile hry skončí? Bude tu velká hromada hráčů, kteří budou litovat, že svou šanci nedostali nebo ji promarnili.
– S MAXEM ADLEREM
NÁŠ TOUR PRO V UTAJENÍ – seriál pohledů na život mezi profesionály americké PGA Tour očima jednoho z elitních hráčů, který chce zůstat nepoznán a nebojí se o všem mluvit velmi otevřeně. Pravidelně najdete v tištěné vezi magazínu Golf Digest C&S.
Komentáře (0)