TÉMA MĚSÍCE: jezdím, jezdíš, všichni musíme jezdit
DOKÁŽETE SI PŘEDSTAVIT, že byste hráli golf a neměli automobil? Že byste se dopravovali na hřiště vlakem nebo autobusem, případně MHD? I takové hráče dnes najdeme, ale je jich naprosté minimum. Automobil ke golfu patří, protože díky němu se můžeme dostávat na různá hřišt
DOKÁŽETE SI PŘEDSTAVIT, že byste hráli golf a neměli automobil? Že byste se dopravovali na hřiště vlakem nebo autobusem, případně MHD? I takové hráče dnes najdeme, ale je jich naprosté minimum. Automobil ke golfu patří, protože díky němu se můžeme dostávat na různá hřiště v blízkém i vzdáleném okolí. Ale jezdit za golfem dlouhé štreky se dnes už většině hráčů nechce.
– ANDREJ HALADA
ZNÁMÁ PRAVDA ŘÍKÁ, že golfista by měl mít hřiště maximálně dvacet třicet minut jízdy autem od domova. Zní to logicky a týká se to vlastně každého sportu. Na tenis nikdo nejezdí déle než půl hodiny, a pokud by měl, vybere si kurty blíže k domovu. Snadná dostupnost sportoviště také rozhoduje o tom, kolik zájemců daný sport dokáže přilákat. Když máte plácek na fotbal hned za domem, jako dítě na něj budete chodit a možná z vás fotbalista skutečně vyroste. Když vás za golfem musí rodiče vozit autem, okruh budoucích golfistů se razantně zmenšuje. Ještě před deseti patnácti lety byl český golfista ochoten jezdit na hřiště dlouhé vzdálenosti. Jet z Prahy do Karlových Varů přes 120 kilometrů bylo jako nic. Také 130 km na Novou Ameriku (s dálnicí jen do Poděbrad) nebylo žádnou překážkou. Na Hlubokou (140 kilometrů) se jelo o něco déle a do Mariánských Lázní ještě déle (174 kilometrů), ale jezdilo se. Časy se však mění. Ekonomická krize vypuknuvší po roce 2008 nejen změnila český golfový svět v tom, že se méně utrácí, ale promítla se i do (ne)ochoty za golfem cestovat. Lidé mají méně času a nechtějí ho trávit za volantem. Také nových golfistů se objevuje méně a ti „starší“ už nemají takovou chuť a elán do objevování nových hřišť. Český golfista má nahráno a usazuje se.
Nejdelší vzdálenost mezi dvěma osmnáctijamkovými hřišti v České republice je 577 kilometrů. Golfista z Hazlova (Františkových Lázní) musí jet plných 5 hodin a 46 minut – včetně náročného úseku Praha-Brno po D1 –, než se dostane na hřiště v severomoravské Ropici.I proto dnes najdeme spíše menší než větší počet hráčů, kterým nevadí jezdit více než 100 kilometrů. Těch, kteří bez remcání jedou přes dvě hodiny. Mohl bych zde citovat celou řadu manažerů českých hřišť, kteří unisono říkají: „V posledních letech ubylo fíčkařů, lidé už k nám tolik nejezdí.“ Jedná se často o hřiště, která jsou vzdálenější od velkých aglomerací. Či přesněji od Prahy a středních Čech, odkud se rekrutuje 30–40 % českých golfistů. Některá z Prahy snadno dostupná hřiště naopak získala. Například pyšelské Loretě se daří, protože jste na ní z Prahy do 40 minut, Černý Most je přímo v Praze a Benátky či Mladá Boleslav leží při dálnici, navíc té „rychlé“. JAK DALEKO, JAK RYCHLE? Tabulka, kterou najdete u tohoto článku, ukazuje, jak daleko jsou česká osmnáctijamková hřiště od pražského Václavského náměstí. Tabulka byla vytvořena přes server mapy.cz prostým zadáním startu a cíle. Zvolena byla vždy časově nejrychlejší varianta, což ale mnohdy neznamená také tu kilometricky nejkratší. Omlouváme se za ten pragocentrismus, ale jinak to vyřešit nešlo. Museli bychom dát podobnou tabulku z Brna, z Ostravy atd. a pak by tento článek byl jen velká pavoučí síť plná čísel. Tabulka má navíc jen orientační a zcela „modelový“ charakter nezohledňující například časté zácpy. A ani pražský golfista skoro nikdy nejede z Václavského náměstí, ale z jiných částí města, z okrajových čtvrtí. Hráč ze „západu“ tak bude spíše jezdit na Karlštejn, Beroun, Darovanský dvůr, Dýšinu, Botaniku a naopak hráč z východu bude upřednostňovat Mladou Boleslav, Benátky, Molitorov, Poděbrady, Lázně Bohdaneč nebo Kunětickou Horu. V některých případech jde o opravdu velké rozdíly. Na 118 kilometrů vzdálený západočeský Alfrédov je to z pražské Bílé hory jen 68 minut, ale do středočeského Molitorova na východě, který je vzdálen jen 67 kilometrů, se jede plných 59 minut. Rozdíl pouhých devíti minut při skoro dvojnásobné vzdálenosti je dán dálnicí, po níž se jede do Alfrédova skoro celou cestu. Do Molitorova musíte objíždět Prahu (nebo dokonce jet přes ni, což by bylo ještě horší) a cesta pak vede po okreskách. Dálnice dokáže uspořit čas, ale není v Česku dálnice jako dálnice. Občas sice stojí každá, ale některé jsou vnímány lépe a jiné jako „příšerné“. Lepšími se jeví například D10 na Liberec a D11 na Hradec Králové. Jsou rovné, hradecká od Poděbrad i relativně nová, bez intenzivnějšího provozu. S D5 na Plzeň se to má jak kdy, D8 na Ústí zase už roky brzdí nedokončený úsek přes České Středohoří (otevře se snad brzy). Nejhorší pověst má D1. Kolony, nekvalitní povrch, věčné opravy, vždy hustý provoz, stoupání a klesání. Jakoby tu i řidiči jezdili bezohledněji. D1 hraje roli pro hřiště, jako je Loreta, Konopiště, Čertovo břemeno a vůbec celý jih, ovšem jede se pouze dvacet kilometrů a jsou tam tři pruhy. I proto jsou Loreta či Konopiště vnímány jako dobře dostupná hřiště. Ale pro kácovskou Panoramu, na kterou pojede hráč z Prahy 49 kilometrů po D1, bude tento faktor důležitější. Nebýt dostupný po dálnici je však vždy horší. Typicky jde o Casu Serenu, která není daleko od Prahy, ale jede se sem složitěji a tím i časově déle. Je to skvělé hřiště, ale jeho koncept přesně odpovídá původnímu, téměř cimrmanovskému zadání: soukromé hřiště, kam nebudou jezdit hráči. Berounu či Albatrossu dálnice pomáhá, naopak na Karlštejn není cesta „hladká“ (ale není to zas tak daleko). Jedno srovnání: Loreta i Slapy jsou z centra Prahy cca 39 kilometrů, ale na Loretu dojedete jen za 32 minut, zatímco na Slapy za 49. Jede se podél Vltavy dlouhými obcemi, velmi často s uzavírkami způsobenými padajícím svahem, a tím pádem pomaleji.
<<< Zastávka vlaku přímo na hřišti Cihelny. Vlakem ale lze jet i na další česká hřiště, byť to ze stanice či zastávky je ke klubovně a na jamky o kus dále: Dýšina, Motol, Hostivař, Hodkovičky, Osyčina, Mstětice, Panorama Kácov, a komu by nevadil pořádný výšlap do kopce – tak i Karlštejn
NAŠE REDAKCE v roce 2016 navštívila 50 hřišť v průměrné vzdálenosti 75 km. Po České republice jsme tak najezdili téměř 7500 kilometrů. Při spotřebě 7 litrů na 100 kilometrů a ceně 30 korun za jeden litr naturalu jsme jen za pohonné hmoty zaplatili přes 15 750 korun.
CELÝ ČLÁNEK a celkové hodnocení hřiště, včetně pohledu Andreje Halady, naleznete v listopadovém vydání magazínu Golf Digest C&S, které vyšlo ve čtvrtek 3. listopadu 2016.
Komentáře (0)