Psát znamená hrát fér

„Nejsem píáristou golfu ani nesloužím žádné golfové společnosti.“

Mnohokrát jsem se během své golfové novinářské kariéry setkal s názorem: „O tom bychom neměli psát.“ Jednalo se o věc, která by českému golfovému prostředí neudělala dobrou službu, mohla by u veřejnosti vyvolat negativní názor na golf.

Jaká je vlastně úloha golfového novináře? O čem by měl psát a o čem ne? Kde jsou hranice kritiky, má být kritika tzv. konstruktivní, anebo lze psát bez ohledu na možné vedlejší účinky?

Vždy na tyto otázky i občasné výtky odpovídám: Nejsem píáristou golfu ani nesloužím žádné golfové společnosti. Cílem jakéhokoli novináře, ať už píše o sportu, kultuře, nebo politice, je v prvé řadě psát pravdu. Nezamlčovat důležité věci a věnovat se těm, které jsou aktuální a lidé se o ně zajímají. Je proto zcela samozřejmé i správné, že například fotbaloví publicisté píší o korupci v českém fotbale, ti cyklističtí zase o dopingu atd. Rozdíl mezi pracovníkem public relations a novinářem je právě v tom, že ten první se snaží veřejnosti předkládat jen část skutečnosti, samozřejmě tu hezčí, zatímco ten druhý by měl podávat kompletní obraz. Když tuto svoji roli neplní či plnit nemůže, jedná se buď o špatného novináře, anebo o nenormální stav. Takový panoval například za komunismu. Často si přitom vzpomenu na Formanův film Hoří, má panenko, kde jeden z hasičů o krádeži v tombole říká: „Pověst sboru je mi milejší než ňáká má poctivost…“ Hlavně abychom navenek vypadali dobře; co na tom, že pod povrchem je špína.

Golf je ušlechtilá hra s mimořádně fascinující historií, která novináři poskytuje široké pole témat a inspirací. Baví mě psát o golfu už více než deset let, a někdy mi to dokonce přináší větší uspokojení než hraní samotné. Avšak to neznamená, že v rámci své citové náklonnosti k této hře budu přehlížet věci špatné a nepříjemné, které nejsou fair play. Pro mne je férové jednání na hřišti a při psaní o golfu jedno a to samé. Když se snažím dodržovat pravidla při hře, nemůžu před neférovým jednáním zavírat oči při psaní.

Častokrát jsem se v českém golfu s negativními jevy a jednáním setkal. Nejde o to příslovečné fixlování při hře, jde o společensky podstatnější věci. Například o to, z jakých peněz a kým byla financována některá česká hřiště (je jich jen několik, abych byl přesný). Nebo z jakých zdrojů v minulosti tekly peníze do společné pokladny golfu (ano, jde o toho člověka-golfistu, který zrovna není na svobodě). Ale také o to, kdo obecně v Česku hraje golf. Co je to za jedince, jaká je jejich minulost, jak se dostali k penězům a majetkům nebo z čeho platí své golfové výlety do exotických zemí a podobné výstřelky.

Každý, kdo se zajímá o věci veřejné a je schopen kritického uvažování, dobře ví, že jistá tvář českého golfu není dvakrát chvályhodná. Golf v Česku po roce 1989 bohužel částečně vyrostl z prostředí specifických jedinců postrádajících jistou vnitřní kulturu. Dodnes je tím poznamenán. I když už viditelně přibylo „standardnějších“ hráčů a situace se zlepšila, k normálu, jaký dnes panuje například v tenisu, má ještě daleko. Na rozdíl od Západu je české golfové společenství stále poněkud nevyzrálé.

Golf je nicméně s nepříjemnými společenskými jevy spojen i na Západě. Křiklavým příkladem je Donald Trump, který sice do golfu pumpuje miliardy, ale jeho arogance a podnikatelská žraločí dravost jsou vskutku příslovečné. A také se o tom píše! Skotové milují golf, ještě se vcelku přenesli přes to, že Trump v chráněné oblasti dun u Aberdeenu postavil přes protesty ekologů hřiště (Trump International Golf Links), ale lezl jim na nervy právě kvůli své přehlíživosti a bezohlednosti, s jakou si šel za svým. I to je tvář světového golfu, i takoví lidé v něm existují a vždy existovat budou.

Dost se v poslední době mluví o tom, že golf má u české veřejnosti špatný obraz. Když chcete nějakou osobnost ukázat v negativním světle, novináři hned vytáhnou její fotku na golfu. A proč ne třeba při tenisu? tážou se mnozí. Stalo se z toho už trochu klišé. Každý zkušenější mediální odborník vám však řekne, že bojovat proti takovému „trendu“ nemá valný efekt. Jediným možným způsobem, jak negativním golfovým příkladům v médiích čelit, je mít v kapse hodně těch pozitivních. V prvé řadě se jedná o to, nabízet kvalitní hráčské úspěchy, výrazné jedince se silným lidským kreditem. Což je v českém golfu zatím trochu problém.

Média, včetně těch golfových, jsou ve své podstatě pouze zrcadlem. Špatný novinář je deformujícím či matným zrcadlem, ten dobrý se snaží skutečnost odrážet přesně a co možná nejšířeji. Pokud novinář zůstává věrný smyslu pro fair play, pak také může říct: Nestěžuj si na zrcadlo, máš-li sám ústa křivá.

– ANDREJ HALADA

Autor článku: GolfDigest C&S

Sdílet

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace